Jak přežít šestinedělí? Moje tipy

Edwínkovi je nyní něco málo přes 2 měsíce, a tak se v klidu můžu zamyslet a popsat vám své šestinedělí. Tento článek bude volně navazovat na tento, ve kterém jste si mohli přečíst o mých prvních dnech s miminkem doma. Nebylo to jednoduché a stále není, ale každým dnem se to lepší a já si postupně zvykám na novou životní roli – roli maminky.

První dva týdny v šestinedělí mi splývají v jeden úsek, kdy to bylo nejtěžší. Děsíte se každého breku který přijde, protože nevíte, co znamená. Učíte se kojit a když si myslíte, že jste na to přišli, tak přijde něco, co vás hodí zpět na začátek. Střídají se pocity maximálního štěstí a dna, kdy si myslíte, že to nezvládnete. To vše k šestinedělí patří a je to naprosto normální.

Určitě vám můžu doporučit, aby si váš partner/manžel vzal otcovské volno, na které má nyní nově nárok ze zákona. Lukáš s námi byl první týden a byla to neskutečná pomoc. Vy se totiž staráte jen o miminko a zbytek domácnosti strádá. Je potřeba, aby vám někdo pomohl s vařením, uklízením atd. Po prvním týdnu už to zvládáte přes den, ale v noci je to pořád krize. Respektive se děsíte toho, aby vaše miminko nemělo záchvaty breku a vy nevěděli, co s ním dělat. U nás to probíhalo tak, že první noci spal Lukáš v obýváku, poté se to změnilo, že my jsme chodili spát do obýváku a nyní už spíme všichni tři v ložnici. Edwínek spinká téměř celou noc ve své postýlce hned vedle mě. Vím, že mnoho maminek si nechává miminka vedle sebe v posteli, ale já jsem to tak nechtěla. Přála jsem si, aby Edwínek spinkal ve své postýlce z mnoha důvodů. V první řadě bych se bála, že miminko zalehneme, protože moc místa navíc v posteli nemáme, a zadruhé si přeji zachovat naše manželské soukromí.

I když si myslíte, že vaše miminko ve své vlastní postýlce neusne a nevydrží spinkat, jde ho to naučit.

Edwínek spal první noci také se mnou v posteli (respektive na mě) a už jsem si myslela, že jinak neusne, ale je to pouze o tom chtít a mít tu trpělivost. Já jsem to dělala i pro své vlastní dobro, když totiž spinkal na mě, vůbec jsem se nevyspala.

Nevyspalá máma znamená v mém případě unavená, protivná a vydeptaná máma. To jsem nechtěla.

Řídila jsem se heslem: “Spokojená maminka = spokojené miminko” a řídím se jím doteď. V letadle musíte také nasadit dýchací masku nejprve sobě, pak až dítěti. Hned od začátku rozhodněte, jak chcete aby vaše miminko spinkalo a udělejte vše pro to, aby se to povedlo. Miminko ještě neví, co je režim a vy máte možnost to alespoň trošku nastavit. O usínání a spinkání ale chystám samostatný článek, ve kterém se dozvíte naše tipy jak uspáváme Edwínka.

Největší úlevou v šestinedělí bylo zjištění, že v noci Edwínek spinká a většinou nemá žádné záchvaty breku. Přes den třeba vydržel brečet i hodinu v kuse, ale v noci se nám to naštěstí ještě nikdy nestalo. Je mi jasné, že se to může kdykoliv změnit, např. až mu začnou růst zoubky, ale v tuto chvíli tomu tak není. Tvrdí se, že miminka cítí když je noc a spinkají tak lépe a déle než přes den. Nám se na spaní osvědčil také speciální polštář Red castle, ve kterém se miminko cítí jako v děloze maminky. Když už nechtěl Edwí spát v postýlce, zkusila jsem ho dát ještě na tento polštář a většinou krásně usnul. Polštář je super, ale bohužel je pouze na první 3 – 4 měsíce miminka. Pokud byste ale měli problémy s usínáním a už nevěděli co dělat, rozhodně stojí za investici.

20180302150106_IMG_0072

Postupně jsem začala snášet dobře i noci (zhruba asi po měsíci). Člověk si zkrátka zvykne, že vstává jednou za cca 3 hodiny na přebalení a kojení a už mu to tak přijde normální. Dokonce jsem pak přestala být i unavená a přes den jsem “normálně” fungovala.

Živě si vybavuji, že jsem počítala každý ukončený týden a přála si, aby už byl konec šestinedělí. Jako kdybych pak dostala nějaký diplom s nápisem “přežila”.

Nevím proč, ale čekala jsem, že po šestinedělí to bude lepší a…. opravdu to je lepší 🙂 Také hlavně díky počasí, které už je převážně letní a jsme pořád venku. Také jsem čekala, že budu více brečet. A paradoxně brečet se mi chtělo nejvíce dojetím, když jsem se dívala, jak Edwí krásně spinká.

Člověk se na šestinedělí těžko připraví, ale věřte tomu, že to zvládnete. Důležité je mít někoho, kdo vám pomůže s domácími pracemi a taky vás “vrátí zpět na zem”, když začnete panikařit. Je jedno, jestli to bude partner, maminka nebo kamarádka, zkrátka někdo blízký, ideálně s pozitivním pohledem na svět.

Pokud se chcete ale nějak připravit, nastudujte si jak správně kojit, případně mějte připravený kontakt na laktační poradkyni. Také si zjistěte uklidňující polohy pro miminko, tzv. tygřík, klubíčko atd. V šestinedělí miminko téměř nereaguje na žádné hračky nebo dětské “uklidňující pomůcky”, musíte se spolehnout pouze sami na sebe.

Miminko chce ze všeho nejvíce cítit váš tlukot srdce a lásku.

Nenechte miminko nikdy “vybrečet”. Brek a křik je jeho jediná možnost jak s vámi komunikuje, jinak to zatím neumí. I když ho bolí bříško a vy mu v tu chvíli neumíte pomoci, pomáhá mu už jen to, že je s vámi v náručí. Pokud máte možnost (a počasí dovolí), zkuste jít už po pár týdnech na procházku. Miminka většinou milují spaní v kočárku a vy máte na chvilku prostor i na vaše myšlenky a odpočinek.

Tohle vše vám usnadní spoustu problémů, které můžou v šestinedělí nastat. Přebalování se nebojte, to není nic těžkého… I když to, že vám miminko začne při přebalování kakat a vy musíte rychle nastavit plenku, abyste to neschytali na sebe, vás naučí jenom život :).

20180302141631_IMG_0058

Závěrem:

Pamatujte si, že každé miminko je jiné a to, že něco dělá Davídek od vaší sousedky neznamená, že to bude dělat i vaše miminko. Snažte se napojit na vašeho drobka co nejdříve a zjistit, jaké jsou jeho potřeby a co dělat pro to, aby byl nejspokojenější.  Držím vám palce a doufám, že byl tento článek pro vás přínosem.

S láskou, Simi