Dřív jsem si myslela, že když se při cvičení pořádně zapotím a k večeři si dám jen něco malého, dělám pro hubnutí maximum. Pak jsem vlezla na váhu, číslo se skoro nepohnulo a moje první myšlenka byla: Tak musím ještě přidat!
Jenže jak? Mezi prací z domova, péčí o dvě malé děti a domácnost nemám každý den volnou hodinu, kterou bych mohla věnovat cvičení. A když už se taková hodina objeví, občas si ji chci užít v klidu s kávou. Ideálně ještě teplou.
Když se dnes ohlédnu za tím, jak jsem zhubla 10 kilo, vybaví se mi čtyři věci, které mi hubnutí zbytečně komplikovaly. Možná se v některé poznáte.
1. Myslela jsem si, že to „vycvičím“
Trávila jsem týdně hodiny cvičením a brala pot skoro jako potvrzení, že hubnu. Čím víc jsem se zpotila, tím lepší pocit jsem z tréninku měla. Jenže propocené tričko mi o tom, jak se dlouhodobě mění moje váha, moc neřeklo.
Pro hubnutí je potřeba, aby tělo v delším období vydávalo víc energie, než přijímá. Tomu se říká kalorický deficit. Pohyb k němu může přispět, ale pro mě bylo praktičtější podívat se nejdřív na to, jak jím během celého dne. Mám oběd, který mě zasytí? Nebo ho při práci odkládám a večer se snažím dohnat, co jsem přes den nestihla?
Cvičení mám pořád ráda. Pomáhá mi udržet sílu, vyčistit si hlavu a po dni u počítače se trochu rozhýbat. Když mám čas na delší trénink, užiju si ho. Když se do dne vejde jen chůze, má svoje místo taky.
2. Chtěla jsem výsledky hned
Stačilo mi pár dní, kdy jsem měla pocit, že jím líp a víc se hýbu, a už jsem čekala, že to uvidím na váze. Když se nic moc nedělo, měla jsem chuť to celé vzdát. A začít ideálně až další pondělí, protože v úterý se přece nezačíná. 😅
Dnes už vím, že váha se může ze dne na den měnit i kvůli zadržované vodě, trávení nebo menstruačnímu cyklu. Jedno ranní vážení tak snadno zastíní něco, co se mi ve skutečnosti daří. Třeba že už třikrát za týden stihnu normální oběd, i když pracuju z domova a mám tendenci dodělat „ještě jeden e-mail“.
Pomohlo mi dát změnám pár týdnů a všímat si i toho, co dokážu opakovat v běžném týdnu. Naplánovat si na další den, co budu jíst na snídani, oběd a večeři je základ.
3. Jedla jsem málo bílkovin
Dřív jsem se při hubnutí soustředila hlavně na to, abych jedla menší porce. Pak mě překvapovalo, že mám brzy po jídle zase hlad a honí mě chutě na sladké, kterým nedokážu odolat. Přitom jsem se často vůbec nezamyslela nad tím, z čeho se moje jídlo skládá.
Bílkoviny pomáhají se sytostí a při hubnutí podporují udržení svalové hmoty. Pro mě bylo nejjednodušší začít tím, že jsem se při přípravě jídla zeptala sama sebe: Co tu mám jako zdroj bílkovin?
K rohlíku se zeleninou můžu přidat cottage nebo vejce. K ovesné kaši skyr. Do salátu kuře nebo čočku. Jsou to drobné úpravy, které zvládnu i v den, kdy mám mezi prací a vyzvedáváním dětí sotva čas se najíst. A právě u takových jídel ocením, když mě zasytí na delší dobu.
4. Vyčítala jsem si jídlo, které mám ráda
Dala jsem si pizzu a v hlavě se mi rozjelo známé: Tak dneska už je to stejně jedno. Z večeře, na kterou jsem se těšila, se stalo něco, kvůli čemu jsem se cítila provinile. A další den jsem měla chuť zase všechno zpřísnit.
Zpětně mi přijde, že mi mnohem víc komplikovala život právě tahle reakce. Kvůli jedné večeři jsem byla schopná vzdát celý den. Přitom jsem si tu pizzu mohla v klidu vychutnat a ráno si dát svoji obvyklou snídani.
Tuhle větu si ráda připomínám i dnes: Když se u jednoho jídla přejíš, neznamená to konec Tvé snahy. Další jídlo si více vyvážíš s bílkovinami a vlákninou a pokračuješ ve své cestě dál! Když se doma sejdeme u pizzy, chci si užít večeři s rodinou. Přemýšlet už u stolu nad tím, co si kvůli ní zítra odepřu, mi z toho večera akorát ubírá radost.
Kdybych mohla něco poradit svému tehdejšímu já, řekla bych si, ať si vyberu jednu věc, která mi ulehčí zítřek. Třeba si nachystám sytější oběd, abych ho mezi prací a domácností zase neodsunula. Takhle obyčejně může začít změna, která mi vydrží.
Podívejte se na můj ukázkový 14 denní JÍDELNÍČEK pro hubnutí v pravidle 80:20 a ráda Vám pomohu na Vaší cestě za krásnější a zdravější postavou!
S láskou,
Simi
