5 věcí, co jsem dělala s miminkem špatně

Je deset večer, Edwínek akorát usnul a já mám v hlavě už delší čas nápad na tento článek. Sice mi to už moc nemyslí, ale i tak se s vámi chci podělit o mé zkušenosti. Začátky s miminkem bývají těžké a člověk neustále řeší, jestli to, co dělá, dělá správně. Často se mi stává, že jsem o něčem přesvědčená a až za nějaký čas se ukáže, že to je jinak. Jaké byly mé začátky s miminkem? A co bych teď už udělala jinak?

  1. Neustálé přebalování

První tři měsíce jsem Edwínka neustále přebalovala (a když píšu neustále, mám namysli klidně i 1x za půl hodiny). Ani nevím, jak jsem na to přišla, ale byla jsem přesvědčená, že Edwínek nesnese být v počůraných plenkách a začne kvůli tomu ihned brečet. On brečel téměř pořád, a tak jsem hledala příčinu. Nakojený byl, proto mě napadlo, že ho asi studí plenky.  Položila jsem ho na přebalovací pult, sundala mokrou plenku a Edwínek přestal brečet. Sice jen na chvíli, ale i chvíle byla dobrá. Takto jsem to dělala pořád dokola. Dokonce i v noci jsem ho přebalovala, kdykoliv se vzbudil na kojení. Až po nějakém čase jsem zjistila, že mu počůrané plenky nevadí a klidně v tom nějakou hodinku vydrží (důvod pláče během prvních 3 měsíců byl jiný – bolelo ho bříško). Kdybych toto bývala věděla, ušetřila jsem si hodiny zbytečného přebalování a také mnoho plenek a krémů na zadeček.

2. Neodkrkávání

První tři měsíce jsem s Edwínkem neodkrkávala. Vždy jsem ho po kojení nosila v náručí a čekala 15 minut, než ho položím. Neuměla jsem si ho “hodit” na rameno a myslela jsem si, že si krknout neumí. A proč jsem ho nosila 15 minut po kojení? Když jsem to neudělala, Edwínek začal ihned škytat a bylo po spaní. Škytal velmi často. Tyto naše 15-ti minutovky jsme prováděli i v noci po nočním kojení. Byl to i náš proces uspávání. Dovedete si představit, jak to bylo únavné a vyčerpávající. Vždy jsem chodila z jedné místnosti do druhé a odpočítávala minuty na digitálních hodinách na naší troubě. Dívala jsem se do oken na protějším baráku, jestli někdo v tuto noční a ranní hodinu svítí. Většinou byla všude tma…

Tento náš proces uspávání a odkrkávání jsem postupně zkrátila na 10 minut. Až po čase mi mamka ukázala, jak si mám Edwínka “hodit” přes rameno a najednou se vše změnilo. Edwínek si po kojení ihned krknul a byl klid. Teď už to dokonce v noci děláme bez odkrkávání – nakojí se a usne. Celý můj noční proces v prvních třech měsících, kdy jsem Edwínka přebalovala, kojila a nosila po bytě se tak z jedné hodiny zkrátil na deset minut. Nyní se v noci probudí, já ho nakojím a jdeme zase spát. Ano, byla jsem hloupá a nezkušená, ale možná jsme se k tomu společně museli dopracovat.

3. Nemazání olejíčkem

Edwínka jsem sice olejíčkem mazala, ale bohužel né na těch nejdůležitějších místech. U miminek je potřeba mazat převážně jejich “spáry”, tzn. podpaží a pod hlavičkou. Miminka se často potí, a díky tomu se v těchto spárech tvoří a drží bakterie. Tyto spáry je potřeba vždy důkladně umýt vodou, vysušit a následně namazat olejíčkem. Já to ze začátku nedělala a opravdu jsem cítila, že se to tam Edwínkovi zapařovalo a rudlo to. Jakmile jsem tyto místa začala mazat olejíčkem, všechno se spravilo a zápach a zrudnutí byly pryč.

4. Intervaly kojení

V porodnici nás naučili, že bychom měli kojit každé 3 hodiny. Následně jsem si přečetla, že rozestup mezi kojením musí být minimálně 2 hodiny, aby se mléko stihlo dostatečně strávit. První měsíce jsem to tak opravdu dodržovala, dokonce jsem na to měla i aplikaci, kdy jsem naposledy kojila a jak dlouho. Utekl 3. měsíc a já přestala řešit, kdy jsem Edwínka naposledy kojila a prso jsem mu nabídla kdykoliv si řekl. Najednou jsem kojila i 1x za hodinu a vůbec mi to nepřišlo divné. Ba naopak. Bylo (a stále je) to naprosto přirozené a můžu to doporučit každé mamince. Dejte na svůj vnitřní instinkt a pokud cítíte, že dítě potřebuje nakojit, rozhodně ho nakojte. Miminko proces kojení vnímá i jako fyzický kontakt s maminkou, má pocit ochrany, lásky a bezpečí. Není to vždy pouze o pocitu hladu nebo žízně.

5. Vstávání v ranních hodinách

Edwínek většinou vstává okolo 6. hodiny ranní a ve své postýlce již neusne. Zkoušela jsem to hodněkrát, ale bez úspěchu. Vždy tedy vstanu s ním a odcházíme do vedlejšího pokoje, abychom Lukáše nerušili. V poslední době jsem ale přišla na to, že pokud ho v ranních hodinách přesunu ještě do mé postele, chvíli na mě kouká a dělá blbosti, ale pak usne a spíme ještě třeba další 2 hodiny. Né vždy to takto vyjde, ale podle vašich reakcí na Instagramu to děláte také a zabírá to. Rozhodně je to super tip, protože 2 hodiny spánku navíc je opravdu sen. Jediný, kdo z toho není uplně nadšený, je Lukáš. Většinou ho začne Edwínek budit a chvíli to trvá, než zase usne.

 

Toto bylo mých 5 věcí, které jsem dělala s miminkem špatně. Těch věcí bylo určitě mnohem více, ale maminky v šestinedělí mají jednu krásnou vlastnost, že všechno špatné zapomínají, takže už si nic dalšího nevybavím 🙂 Určitě budou další chyby, které mě potkají, tak se o ně s vámi nezapomenu zas příště podělit. Doufám, že to alespoň jedné mamince pomůže a ulehčí jí tak první 3 měsíce, které jsou opravdu těžké.

P.S.: Klidně mi napište na Facebook nebo Instagram, jaké byly vaše chyby (nejen) v začátcích. Inspirujme se a předávejme si zkušenosti navzájem.

S láskou, Simi