Skoro se mi nechce věřit, že je to rok od naší svatby. Brali jsme se dne 7.7.2017 na Novoměstské radnici v Praze. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě a budu na něj už napořád vzpomínat. A i když je rok dlouhá doba, mám pocit, jako by tomu bylo již 10 let. Událo se mnoho věcí, o kterých se s vámi chci podělit.

1. Edwin

Edwin je to nejzásadnější, co se v našich životech změnilo. Již při naší svatbě jsem měla Edwínka pod srdcem. Byla jsem v druhém měsíci těhotenství a věděl to akorát Lukáš a moje ségra, která v té době byla také těhotná. Chtěla jsem to držet v utajení do konce 1. trimestru, protože člověk nikdy neví, jaké komplikace můžou nastat.

Svatbu jsme plánovali 8 měsíců a zhruba 3 měsíce před svatbou jsme si řekli, že “tomu” necháme volný průběh. Měli jsme obrovské štěstí, že si k nám Edwínek našel cestu tak rychle. Narození Edwínka bylo něco neskutečného. Nemůžu tvrdit, že by to byl ten nejkrásnější den v životě – to je pro mě stále svatba, ale rozhodně to byl ten nejsilnější zážitek vůbec. Člověk zažívá strašné bolesti a pak je akorát nesmírně vděčný, že porodí zdravé miminko. V šestinedělí přijdou opravdu těžké chvíle a až teprve časem si miminko začnete skutečně užívat a prožívat vnitřní hluboké štěstí.

2. Manželé vs. Rodiče

Byli jsme jen my dva. Já a Lukáš. Měli jsme mnoho rolí – partneři/ milenci/ přátelé, ale ta velká role teprve přišla. Rodiče. Být rodič vás nikdo nenaučí a všichni si myslí, že do této životní fáze musíte nějak dospět. Nesmysl. Na to se nelze připravit. Rodič se neustále učí a dělá chyby. Ve všem. Ve výchově, ve vzorovém chování, v názorech. Je to těžké a bohužel nikdo neví, jak by to mělo být správně. Všichni děláme, co můžeme. Doufáme, že jsme alespoň ucházející máma a táta, a že jednou naše dítě bude rádo, že jsme zrovna my jeho rodiči. Je to jedna z nejtěžších životních rolí, která vás ale neskutečně naplňuje.

3. Důvěra a láska

Prvotní poblouznění brzy vyprchá. Pamatuji si, že v prvních měsících randění s Lukášem jsem byla úplně v jiné dimenzi. Byla jsem neskutečně zamilovaná. Dokonce tak, že mi nevadily ani podmínky, ve kterých jsme ze začátku bydleli. To ale časem přejde. Buďto tato šílená láska vyprchá, nebo se změní v něco hlubšího. Pocit, že někoho milujete, záleží vám na něm a udělali byste vše pro to, aby byl zdravý a měl se dobře. Hluboce mu důvěřujete a považujete ho za svoji rodinu. Je ale dobré, pokud vám tam zbyde i něco z té prvotní chemie. Ta pak okoření vaše manželství a zařídí, že se spolu nenudíte a přitahujete se i po x letech. Lukáš nebyl na první pohled zrovna “rodinný typ”, ale teď si nedovedu představit lepšího manžela a tátu pro mé dítě.

4. V dobrém i ve zlém

Když se má člověk dobře a nic ho netrápí, je to v partnerství jednoduché. Ta pravá zkouška přijde až tehdy, pokud se něco pokazí. Přijdou hádky, problémy, vypjaté situace, které musíte společně řešit. Pak se teprve pozná, zda je tento vztah silný a toho druhého opravdu milujete. Během našeho prvního roku manželství nastaly tyto situace hned dvě. Až teprve tehdy jsem si uvědomila, co to vlastně znamená “v dobrém i ve zlém”. Tyto překážky přináší sám život a je to zkouška vztahu i naší osobnosti a charakteru.

Kdysi jsem viděla dokument o jednom páru, který si prošel neskutečným trápením. Manžel si v dobré víře založil bysnys, zadlužil se, přišla exekuce, vyhrožování smrtí a následně přišli o veškerý majetek. Muž to nevydržel a propadl alkoholismu. Žena s ním celou tu dobu zůstala a nakonec to ustáli a nyní po letech jsou opět relativně v klidu a začali žít “druhý život”. Když se manželky ptali, jaktože svého muže v té době neopustila, kde našla sílu s ním vydržet a podporovat ho, odpověděla: “Tehdy jsme si na radnici slíbili – v dobrém i ve zlém a já jsem to chtěla dodržet.” To mi přišlo obdivuhodné. Obzvlášť v dnešní době, kdy se rozvádí údajně každé druhé manželství. Je to zkrátka jednodušší, než řešit problémy společně.

Nechci, aby to vyznělo, že se člověk nesmí rozvést. Rozhodně jsou důvody, kdy je to nutné a nevyhnutelné. Ale pokud je mezi partnery dobrá komunikace, věřím, že se dá mnoho vyřešit a zachránit.

5. Vyhýbat se nástrahám

Manželství není jen takové randění. Musíte dělat společné rozhodnutí a naopak byste neměli dělat tomu druhému něco, co by se vám osobně nelíbilo. Pokud vás například kontaktuje dávný kamarád, že by s vámi chtěl jít na kafe, šli byste? Možná na tom nevidíte nic špatného, ale váš partner třeba ano. Vy byste přece také nechtěli, aby váš manžel chodil na kávu s nějakou dávnou “slečnou neznámou”. Předcházejte tomu. Manželství je chtě nechtě o ústupcích a občas zkrátka musíte omezit své potřeby, abyste zachovali rodinnou pohodu. A rodinná pohoda je důležitější, než nějaké tlachání u kafe, od toho máme přece kamarádky 🙂

Doufám, že se vám článek líbil a přeji vám hodně lásky a vzájemného porozumění v partnerství.

S láskou, Simi

Na tento námět mě navedl můj předchozí článek 5 věcí, které se změní po svatbě. Pokud jste ho ještě nečetli, rozhodně doporučuji.