Řekla bych, že to je na začátku asi to nejzásadnější, co se vám změní (pokud tedy přijmete manželovo příjmení). Zatímco váš manžel si bude muset vyměnit maximálně občanský průkaz, z kolonky “svobodný” na “ženatý”, vy budete muset změnit naprosto vše. A když píši naprosto vše, tak tím míním i takové věci, které by vás ani ve snu nenapadly. Od občanky, pasu, řidičáku a zdravotního průkazu po změnu údajů v práci, bance, pojišťovně, živnostenském úřadě a také u mobilního operátora. Zkrátka všude, kde máte nějakou smlouvu. O zábavu na úřadech máte postaráno, ale věřte že se to nakonec dá vše nějak zvládnout. Navíc vás může utěšovat že je to jen jednou za život (alespoň v těch šťastnějších případech).

Toto je obrovský předsudek mnoha žen, jak těch svobodných, tak i čerstvě vdaných. Myslí si, že po svatbě je partner jejich jistota a že už s nimi musí být navždy. Omyl. Pokud se manželé ve vztahu přestanou snažit a vzájemně se “povznášet”, nebude mít jejich vztah dlouhé trvání. Manželství neznamená jistota. Znamená to rozhodnutí budovat vztah s tímto jedním jedinečným člověkem, kterého jste si ze všech ostatních vybrali a on si vybral zase vás. Je to unikátní spojení, láska, sounáležitost a přátelství v jednom. Víra, že se na toho druhého můžete kdykoliv spolehnout a ať se stane cokoliv, bude stát při vás. Alespoň tak by to mělo být. A jak říkal náš oddávající na radnici, láska znamená více dávat než přijímat a tím by se měli řídit oba partneři.

Ty časy kdy jste se přetahovali z jedné strany na druhou jsou pryč. Nyní jste oba na stejném konci a taháte vy dva proti všem ostatním. Jste v jednom týmu a musíte se naučit takto přemýšlet. Už nikdy byste neměli rozhodovat jen za sebe, vždy byste měli vzít v úvahu manželův názor. Navíc se tvrdí, že muž je hlava rodiny a žena je krkem. Dopřejte si být tím krkem. Nechte náročnou práci na muži a určete jen ten správný směr, kam se vydáte. Je to jednodušší než si myslíme, chce to jen trochu pokory a kompromisů. Ve dvou se to lépe táhne a pokud máte vaši spřízněnou duši vedle sebe, dokážete i nemožné.

Vždy když vznikne nějaká menší hádka nebo problém, najednou je to jiné. Už víte že se nemůžete jen tak sebrat a říci “Mám toho všeho dost!”, ale že to musíte a chcete vyřešit. Moje teta nám na naší svatbě řekla, že “žádná hádka by neměla trvat přes noc” a je to svatá pravda. Hádky jsou přirozeností vztahu ale vždy bychom se měli co nejdříve zase usmířit. Ideální je, pokud se v usmiřování střídáte. Jednou přijdu já a podruhé zas ty. Není ale tak důležité kdo se přijde usmířit, ale abyste se nakonec usmířili. Čím delší bude doma “dusno”, tím větší bude mezi vámi vznikat propast. Komunikujte spolu. Nechte vychladnout emoce a následně si v klidu vyříkejte, co komu vadí, proč vám to vadí a co může ten druhý udělat pro to, aby vám to tolik nevadilo. Hledejte kompromisy a snažte se najít to nejlepší možné řešení né pro vás osobně, ale pro váš vztah.

Je to poměrně zábavné, ale bohužel docela reálné pravidlo. Proč zkrátka chceme neustále měnit ty naše protějšky? Vždyť jsme si je vybrali takoví jací byli, nesnažme se je proto tolik měnit. Samozřejmě že je důležité v určitých ohledech změnit přístup k životu, muž už není sám ale je s námi, proto by se měl podle toho také tak chovat, ale nemělo by to být na úkor jeho osobnosti. 

Já osobně jsem se za tu dobu co jsem s Lukášem chodila změnila poměrně dost, mimo jiné jsem změnila styl oblékání, barvu vlasů, zuby (rozumějte “donosila” rovnátka), ale hlavně jsem se psychicky více vyklidnila. Přestala jsem řešit malichernosti a i když mě občas něco stále trápí, Lukáš mě vždy hodí zpět do klidu. A tak to má být. Lukáš na sobě také dost zapracoval, stal se z něj muž pro život. Muž který se o vás postará a ochrání kdykoliv bude potřeba.