Hned zkraje vás uklidím – moc je nezvládám 🙂 . Doma máme většinou relativně uklizeno, ale rozhodně to není ideální stav a jsou dny, kdy to tam vypadá jako po výbuchu bomby. Dle mého názoru je dělba domácích prací jeden plný úvazek, a pokud máte k tomu ještě miminko a něco dalšího (např. komunikaci na sociálních sítích), nejde vše dělat naplno. Já se řídím dvěma pravidly: “Neuklizená domácnost = šťastné dítě” a “Spokojená maminka = spokojené miminko.” Samozřejmě bych asi mohla mít doma vygruntováno a zároveň mít šťastné dítě, ale šlo by to na úkor mých zálib (blogu) a to nechci. Blog, Youtube a v poslední době hlavně Instagram, je už součást mého života a nedovedu si představit, že bych se toho musela vzdát na úkor uklízení. Zároveň mě ale neskutečně vytáčí, když je doma nepořádek, takže je to takový začarovaný kruh.

Články píšu většinou brzy ráno nebo dopoledne, když se Edwínkovi podaří ještě usnout. Hned jak vstane tak ho přebalím, nakojím a rychle běžíme ven. Edwí je venku neskutečně spokojený a já jsem také ráda, že je na vzduchu. Domácnost bohužel strádá. Častokrát jsem chtěla zůstat doma a uklidit nebo navařit, ale Edwínek vyžadoval pozornost a zkrátka jsem stejně nic neudělala. Večer to pak doháním, ale zvládnu udělat jen takový ten malý pravidelný úklid (hlavně kuchyně).

Na Instagramu jsem dostala dotaz, zda mi Lukáš s něčím pomáhá a jak. Hned na začátek bych chtěla říct, že pokud chcete, aby vám partner pomáhal s domácími prácemi, musíte ho hezky požádat. Rozhodně nečekejte, že to bude dělat sám od sebe (alespoň ve většině případů). Také je dobré být co nejvíce konkrétní. Nestačí jen říct “Ukliď prosím kuchyň.” Řekněte mu podrobně všechny činnosti, které po něm chcete. “Vyndej prosím čisté nádobí z myčky a naplň ji špinavým, umyj linku a také tu špinavou pánev na sporáku.” Muži to mají nastavené trošku jinak. Většinou bordel neřeší, a pokud si ho všimnou, tak si jen pomyslí: “Jaktože to není uklizené?” a tím to skončí. Není to tak, že by běželi pro prachovku a začali gruntovat. Nejvíce hádek pak vzniká v okamžiku, kdy žena usilovně uklízí a manžel jí sám od sebe nepomůže. Ona nic neříká a po čase už to nevydrží a hystericky mu vyčte, že je na všechno sama a on tu jen leží a s ničím jí nepomůže. Muž na ní pak nechápavě kouká a začne se bránit. Následuje hádka, výčitky atd. Přitom stačilo jen slušně říct, zda jí s něčím může pomoci.

Lukáš mi pomůže s hodně činnostmi, když mu řeknu. Sice je ze začátku dost otrávený, ale udělá to (co jiného mu také zbává :). Vyluxuje, pověsí prádlo, dá věci z/do myčky, ale také často a dobře vaří. Vaření ho baví, což je skvělé, ale horší je, že při tom udělá neskutečný nepořádek. Já to pak většinou celé musím uklízet a zabere to skoro stejně času jako jeho vaření. Také vynáší odpadky, což by se mohlo zdát jako samozřejmost, ale já to považuji za jednu z domácích činností. Je pravda, že mu to většinou musím připravit ke dveřím, ale hlavní je, že s nimi dojde. Jeho velkým zlozvykem je pohazování oblečení po bytě a věšení na židle. Během týdne se tam pak nashromáždí obrovská kopa oblečení, kterou pak musím třídit a vrátit buď do skříně a nebo hodit do špinavého prádla. Většinou na to nemám nervy a hodím vše do praní. Lukáš pak chodí po bytě a ptá se mě, kde má to červené tričko, nacož já mu odpovím, že v praní. On mi pak nechápavě vyčte, že ho měl jen 5 minut, a že je zbytečné ho prát… No a takto je to se vším :).

Ostatní domácí práce jako je žehlení, vytírání nebo třeba umývání oken raději nebudu moc rozebírat. Vše by bylo potřeba dělat častěji, ale bohužel na to nemám kapacitu – fyzickou, a často ani psychickou. Už mě také párkrát napadlo, zkusit paní na úklid, ale zatím jsem se k tomu ještě neodhodlala. Pořád z toho mám divný pocit. Přijde mi zvláštní, že by se mi po bytě pohybovala cizí paní a uklízela, ale asi zbytečně.

Závěrem bych jen dodala, že pokud cítíte, že toho máte nad hlavu, zkuste si v klidu promluvit s partnerem a navrhnout, aby vám s něčím pomohl. Předejdete tak zbytečným hádkám a nedorozuměním, které díky tomu můžou nastat.

S láskou, Simi