Téměř každá těhotná žena dříve nebo později začne řešit, zda má být její partner u porodu. Zda vůbec ona sama chce, aby ji přitom viděl a zda to chce hlavně její partner. Na jednu stranu máme pocit že nám přítomnost partnera pomůže – hlavně teda psychicky protože fyzicky nám chudák stejně moc nepomůže od bolesti, na druhou stranu si říkáme jestli by nebylo lepší aby nás v tomto stavu nikdo neviděl a byl okolo nás pouze personál porodnice.

S Lukášem jsem se o tom začala bavit již před několika měsíci a od začátku mi tvrdil, že tam se mnou bude. Já ho do ničeho nenutím a samozřejmě bych naprosto pochopila pokud by se na to necítil a z nějakého důvodu tam nechtěl být, ale pokud on sám chce a je smířený se vším co tam uvidí (i když to si možná člověk ani nedovede představit dokud to nezažije), tak budu ráda když tam bude.

Připravila jsem ho ale na možnost že ho třeba v záchvatu bolesti pošlu ven aby to neviděl, nebo že na něj budu nepříjemná. Upřímně, vůbec netuším jaká to je bolest a jak nám říkali na předporodním kurzu – žádná žena tuto bolest nedokáže popsat jelikož je prý nepopsatelná.

O tomto tématu jsem se bavila s několika našimi známými – někteří chlapi tvrdili že už by k porodu nikdy nešli, že to bylo to nejhorší co viděli a že je to čistě ženská a lékařská záležitost, jiní zas že to bylo v pohodě a že byli rádi, že mohli být se svou partnerkou a podpořit ji – naopak je to ještě utužilo.

Opravdu nevím jak je to správné ale myslím si, že vždy záleží individuálně na těch dvou jak se k tomu postaví a pro co se rozhodnout. Rozhodně bych ale muže nenutila pokud nechce, jak nám tvrdila porodní asistenka muži pak na porodních sálech omdlévají a to není zrovna to co bychom si přáli :).

P.S.: Věřili byste že ta druhá fotka s kabátem byla focena ve stejný den? Přijde mi že tam nemám vůbec břicho.

S láskou Simi