Teď když znáte pohlaví našeho mimi (pokud jste ještě neviděli video ve kterém je velké odhalení tak se podívejte ZDE), se mě hodně lidí ptá, zda jsme takto spokojení a nebo jsme chtěli raději druhé pohlaví. Já osobně jsem maximálně spokojená a vděčná. Už od začátku jsem ke svému těhotenství přistupovala tím stylem, že pokud to tak má být tak se to stane. Člověk totiž může naivně očekávat že v prvním momentě kdy si nedává pozor otěhotní, ale né vždy se to stane tak rychle. Některé páry čekají měsíce i roky. Já jsem přijala v tomto případě přesvědčení, že pokud si ke mně nějaké miminko bude chtít najít svou cestu, tak si jí najde. A povedlo se. Ten samý přístup jsem pak měla k pohlaví. Je to něco co nelze moc ovlivnit, sice existují určité pověry nebo rčení že díky tomuto to bude holčička a díky něčemu jinému zase kluk, ale realisticky jsou šance opravdu malé že dokážete ovlivnit pohlaví svého miminka.

Nevytvářela jsem si v hlavě žádné představy jestli chci spíše kluka či holku, nechala jsem tomu volný průběh.

Myslím si že Lukáš a naše mamky si tajně doufali v holčičku. Vzhledem k tomu že moje ségra čeká teď také miminko a také to bude kluk, tak by pro mojí mamku byla asi milejší holčička, kdyžto takhle bude hlídat dva roubíře :). Lukášova mamka měla zase své dva syny a teď má pouze jednoho vnuka, takže se logicky také těšila na holčičku, ale bude to kluk jako buk. A Lukáš by chtěl také malou princeznu, ale takto bude mít alespoň parťáka na ven, a navíc každý chlap chce mít syna, aby zachoval svůj rod.  Ve videu jsem sice říkala že mi pan gynekolog potvrdil pohlaví na 97%, nicméně jsem byla už i na další kontrole a ultrazvuk jasně potvrdil, že to je kluk. Nechala jsem si pořídit snímek a každý laik může krásně vidět, že tam je opravdu to co tam má být – a nemá se za co stydět! Snímek vám ale neukážu, je to moc odhalující 😀

Jsem šťastná že to bude kluk, i přestože se při vybírání oblečků vždy více rozněžním nad růžovými. Holčička je taková malá panenka, kterou si můžeme oblékat, česat, líčit… no znáte to. Ale není všem dnům konec, třeba jednou budeme mít i holčičku. Alespoň pak bude mít velkého brášku, který jí bude chránit. Navíc je fajn že o kluky se člověk nemusí tak bát, přecejen se vždy o sebe nějak postarají. Je pravda že pubertu mívají asi bouřlivější než holky, ale to už zas moc předbíhám.

Na závěr chci říct že na pohlaví vůbec nezáleží, hlavně aby miminko bylo zdravé a milované svými rodiči.

S láskou Simi