Dostala jsem možnost setkat se zakladatelkou přírodní kosmetiky Decléor paní Solange Dessimoulie. Nevěděla jsem co od toho čekat, značku Decléor jsem totiž nikdy nepoužila, přestože na francouzském trhu působí již více než 40 let. Ze zvědavosti jsem si přečetla rozhovor se Solange a zaujala mě její slova. Na otázku “Co je to krása?” uvedla:

Řekla jsem si, že na té dámě něco bude a že ji musím (a mám) potkat. Našla jsem svůj diktafon, připravila otázky a se zvláštním pocitem v břiše jela do hotelu, kde se rozhovor odehrával. Solange mě přivítala s obrovským úsměvem a otevřenou náručí, jako by mě znala už věky. Společně s tlumočnicí jsme se daly do společného rozhovoru.

Solange: “Myslím si, že primárně to pochází z rodiny. Měla jsem štěstí že mí rodiče byli mladí duchem, málokdy se hněvali a vyznávali opravdové hodnoty. Oba dva pracovali jako bio zemědělci a pamatuji si, že když byli na tržišti a uzavírali obchod podali si s obchodníkem ruku a platilo to. Nepotřebovali k tomu uzavírat smlouvu. Pravda je, že jak člověk stárne, a mě je dnes 73 let, tak v našich životech jsou občas zlomové okamžiky a je důležité vědět od kterého ke kterému míříme. Také hodně záleží na setkáních, která nás v životě potkají. Já jsem měla velké štěstí, že jsem potkala lidi kteří byli starší než já, ale zároveň byli mými mentory a vzory. Říkala jsem si, že až mě bude tolik kolik jim, tak přesně takhle bych chtěla vypadat.

“Nejhorší je, když člověk se stářím zahořkne. Samozřejmě že každý člověk má ve svém životě překážky. Každá rodina má nějaké problémy a problémy přináší i sám život. Časem to naše břímě jen těžkne a těžkne. Buďto se člověk té zátěže zbavuje a nebo ji na sebe nechá celou působit. Stále se ke své minulosti vrací a říká si, jak je to všechno nespravedlivé, ale přitom ví, že s minulostí nic neudělá.”

Solange: “Pozitivním myšlením – a to je to nejtěžší. Naše vědomí je nastavené tak, že velice často tíhneme k negativním věcem a máme strach. Říkáme si, že to nevyjde, nevěříme si a hledáme hned mouchy. Kritizujeme ostatní. Bohužel máme k těmto negacím sklony a s tím právě musíme bojovat… Jakmile nastane ten správný okamžik, měli bychom se napojit sami na sebe. Zeptat se sebe sama, jaký člověk chci aby ze mne byl? Jde o to, zda chce člověk být postavou a nebo osobností. Postava, to je ten člověk za maskou na Benátském karnevalu. Samozřejmě jsou v životě okamžiky, kdy člověk musí s nějakou tou maskou něco hrát, ale v momentě kdy masku může sundat, měl by být osobností kterou je. Říct si, jsem kdo jsem, se všemi klady a negativy a přijmout se takovou, jaká jsem.”

Solange: “Dám vám příklad ze svého života. Už dlouho cestuji po celém světě a kdysi byla situace, že se na jeden pas nedalo letět zároveň do Izraele a USA. Stávalo se mi, že do určitých míst jsem musela jet vybavená dvěma nebo dokonce třemi pasy, protože jsem věděla že tam nesmějí vidět víza z té druhé země. Pokud by je viděli, měla bych na celnici problém. Byla jsem zvyklá na to, že jsem na pase měla vždy krásné fotografie, protože jsem pracovala pro významné společnosti se skvělými fotografy. A pak jsem jednou potřebovala vycestovat hodně narychlo a musela jsem si udělat fotku v automatu. Když jsem ji pak viděla, bylo to naprosto nesnesitelné. Nemohla jsem se na tu fotku ani podívat, jak jsem se sama sobě nelíbila. Nicméně jsem potřebovala vycestovat a jinou fotku jsem neměla. Poté jsem již tento pas nepotřebovala a dala jsem si ho do zásuvky. Dvacet let tam ležel a našla jsem ho až když jsem uklízela. S tou fotkou. Najednou jsem si říkala, jak moc jsem tenkrát byla pěkná. Úplně jsem se zamilovala do té fotky.”

“Naštěstí v tu dobu když je člověk mladý to neví. Nicméně s tím vědomím, že kdysi to nevěděl si připadá doslova jako idiot, že tehdy tolik vyváděl kvůli takové maličkosti.

A druhý příklad. Všechno je v pořádku, člověku se daří a najednou přijde zdravotní problém a musíte jít na operaci. Dostanete se na čekací listinu a co je v tu chvíli důležité? Člověk v tu chvíli ví, že by dal cokoliv na světě za to, jen aby to dobře dopadlo. Aby se všechno podařilo a vyšel z toho zdravý. A že všechno rozčilování kvůli maličkostem je naprosto zbytečné. Ty těžké okamžiky které v životě prožíváme nám umožní se zamyslet nad tím, kým bychom chtěli být. Když je člověk zdravý, ráno se probudí a všechno funguje. Na to je potřeba myslet, to je to nejdůležitější. Není vůbec podstatné zda máme prsa moc malá nebo moc velká, měli bychom se přijmout takový jaký jsme. Důležité je být spokojený že to zásadní je v pořádku, protože zítra to může být úplně jinak. Takže abych se vrátila k odpovědi na Vaši otázku. Je velice důležité zbavit se negativního myšlení, rozčilování a zlosti. Je pravda že člověk občas vybuchne a to nám pomůže zbavit se negace a přinese nám to uvolnění, ale v té chvíli je potřeba se omluvit že jste nepříčetně vyjela, protože jinak se vám to vrátí. Je lepší se tomu ale vyhýbat, protože vlivem těchto situací člověk sám stárne. Vy jste mladá takže vy na to učení máte strašně moc času. Když je všechno v pořádku, tak se toho v našich životech  moc nemění. Když má člověk spoustu přátel, vede se mu, tak ty změny většinou nepřichází. Až když člověk překoná nějakou překážku (a ve skrytu si nikdy nepředstavoval, že by to mohl zdolat), tak to přináší zamyšlení. Dějí se složité okamžiky – když se člověk rozvede, přijde o rodiče nebo o dítě. Něco z toho čeká každého z nás. Např. když se člověk rozvede tak hledá chybu u sebe, může se zpětně analyzovat. Přemýšlí jak z toho ven a jak sám sebe přijmout. Proto je potřeba se znovu napojit na přírodu a s těmi myšlenkami pečovat sám o sebe. Já vždy říkám že povolání kosmetiček je velmi užitečné pro všechny. Né kvůli kráse, ale proto že pomáhá ostatním napojit se samy na sebe a dostat ze sebe to nejlepší. Díky nim se člověk cítí očištěný a lehký. Přitom to není jednoduchý proces, když se v salonu zákaznice svléknou před kosmetičkou. Kosmetička jim ale naslouchá, váží si jich a nějakým způsobem s nimi pracuje. Proto si myslím, že je to velmi záslužná práce.”

Solange: “Určitě. Zastávají funkci několika povolání a podle mě jim patří budoucnost. Máme uzavřenou místnost, jedno lehátko, dvě osoby a lidský kontakt. Kosmetičky samozřejmě musejí být šikovné na masáže, musí umět vytvářet mezilidskou alchymii, protože někdo nemá rád když se ho druhý dotýká, takže to musí se zákaznicí umět překonat. Musí umět naslouchat, ale zárověň se té zátěže zbavovat aby ji to samotnou nezatěžovalo. Také musí zákaznici umět naučit správný postup aplikace a musí zvolit správný produkt. Představte si co by se stalo kdyby kosmetička zvolila nevhodný produkt a projevilo se to na pleti zákaznice. Ztratila by tak veškerou reputaci. Je to opravdu komplexní povolání, jelikož je nejenom psycholožka, ale i takový kněz který dává odpuštění. Většinou jen žena pochopí problémy jiné ženy. Je to velmi výjimečné povolání, které možná není dostatečně známé, ale podle mého názoru bude v budoucnosti velmi důležité. S blízkou budoucností náš čeká stále větší virtualizace věcí a zážitků. Jsme připojeni aniž bychom se viděli tváří v tvář, aniž bychom se dotýkali a to vše se bude jen prohlubovat. Čím dál tím častěji nás budou obklopovat roboti, stroje…”

Solange: “Těžko říci, zda je to s internetem lepší a nebo horší, každopádně nelze už udělat krok zpět. Je to celosvětový fenomén, máme rychlé informace, přátele na dosah ruky. Čínská filozofie, na kterou jsem hodně zaměřena jelikož dělám bojové umění již 40 let, má jeden symbol který Vám vysvětlím…”

Solange: “Dělám Thai-chi a pak také bojová umění s mečem. Jde tam o intenzivní koncentraci kdy musíte okamžitě vypnout mozek.”

Je tam spoustu pohybů, které na sebe plynule navazují a stačí abyste se na chvíli zamysleli, odvedli pozornost k jediné myšlence a ihned ztratíte niť, přestože ty cvičení znáte opravdu zpaměti.

Podle toho jak to popisujete to na mě působí jako taková meditace v pohybu…

Solange: “Přesně tak, to je přesně vystižené. Každé gesto probíhá velmi pomalu, ale pak přijde rychlé gesto a to je to obranné neboli bojovné. Člověk je v rámci bojového umění připraven na to, že přijde útok jak od malého člověka tak od velkého. Přijde směrem k hlavě, směrem k nohám a na to vše jste připravena se bránit. Čím pomaleji cviky provádíte, tím více vidíte všechny ty chyby. Zároveň je to energie která vychází zevnitř, tak abyste ji dokázala zkoncentrovat do okamžiku kdy potřebujete.

Vraťme se ale k symbolu. Určitě ho každý zná, je to symbol Jin a Jang. Zde máme černou, ve které je bílá tečka a druhé pole je bílé ve kterém je černá tečka. S tím vysvětlíte naprosto všechno a je to zároveň odpověď na Vaši otázku. A to ta, že v životě není nic jenom černé a nebo bílé. Každý má své kladné stránky, ale také záporné. Ať je to kdokoliv na světě, má v sobě stále tyto dvě stránky. Buďto je to člověk který je neustále naštvaný, ale má také své světlé dny a nebo naopak.”

“Představuje to den, po kterém musí přijít noc abyste si odpočinula a zároveň tu máte noc během které svítí Měsíc. A pozor i na ty zdánlivě pozitivní lidi, protože i tam se skrývá temná stránka.”

“Ve všem – ať je to vaše práce, osobní život, přátele nebo vy sama, tak vždy tam jde o rovnováhu. Tuto vyváženost zde znázorňuje dělící čára. Tato linie by mohla být rovná, jasně by nám dělila kruh a bylo by hned jasné, že po černé přijde ihned bílá, ale není tomu tak. Ta filozofie říká, že ať se stane v životě cokoliv, měli bychom jít s tokem řeky a né proti proudu. Po čase se vždy dostanete do té požadované pozice. Důležité je ale nejít napřímo, nejít do extrému. Máte čas si vše promyslet, naproti tomu kdyby byla linie rovná, tak nám tam nezůstane prostor na promyšlení a změny by byly příliš náhlé. Nebyl by tam čas na správnou reakci. Reakce by byly příliš prudké, nepřiměřené situaci.”

“Přímé reakce nejsou pro energetický tok nikdy dobré.”

“Proto mě vlastně zajímala bojová umění. Vždy to  přirovnávám k tomu, že když je člověk napaden je potřeba ránu přijmout, protože potom člověk ví kam útok přijde příště. Vždy je důležité zamyslet se co se to stalo, jak se to stalo, jak jsme reagovali a systematicky si tam najít opět tu správnou polohu. Když je člověk v té černé fázi, tak má pocit že je v takovém tunelu, který nikdy nekončí. Občas se člověku stane, že se mu nabalují samá negativa, přijde o práci a další negativní věci, ale je potřeba vědět, že na konci každého tunelu je světlo a na to světlo je potřeba věřit. Naproti tomu když je vše v pořádku tak pozor, protože i tam nezbývá než být opatrná. I tam se může něco stát. Když si představíte mladé milence jak jsou v sedmém nebi, tak i tam je potřeba myslet na to že se může něco stát a to přistání by nemělo být tak tvrdé. Vždy je potřeba si říci, že člověk má své kladné a záporné stránky a zároveň je to ještě tak záludné, že záporné vlasnosti u jednoho člověka u kterého je nesneseme, dokážeme v klidu tolerovat u jiného člověka. V tom je to složitější…”

 

Ten pocit když vám Solange začne v 5*hotelu kreslit něco na ubrousek a pak vám to věnuje s tím, ať se na to za čas podíváte…

“K poznání nemusí nutně vést pouze bojová umění, může vám k tomu pomoci jóga nebo jiné aktivity. Já jsem si zvolila tuto časově náročnou disciplínu a nebylo to vždy jednoduché. Vždy říkám že je v životě důležité najít si tu svojí aktivitu které se budete věnovat. Např. když budete jezdnit na koni,čeká vás hodně tréninků a pádů, ale je to aktivita na celý váš život. Dostanete se tak do hloubky, zatímco když skáčete z jedné aktivity na druhou, nikdy vám to žádné poznání nepřinese.”

Zajímalo by mě, jestli dodržujete v současné době tak populární zdravý životní styl? Jíte zdravě nebo máte i nějaké neřesti?

Solange: “Já jsem vždy razila to – a myslím si že mě to v životě zachránilo,  že jsem dělala to co říkám a říkala to co dělám.”

“Když jsme měli toto heslo Skin – Body – Mind a L’Oreal na něj přistoupil, tak jsem vždy říkala, že jsem nepřišla s kosmetickými produkty, ale že jsem přišla s filozofií krásy.”

Solange: “A tak první tři hlavní pilíře pro mě vždy byli to, že jsme to co jíme, co si myslíme a co dýcháme a pak jsme k tomu přidali ještě další tři pilíře a to byl výběr produktů; to jak je používáme (zda je v rychlosti nanášíme a nebo v klidu masírujeme do pokožky) a třetí pilíř spočívá v tom, že za vším co děláme musí být nějaký důvod, nějaká myšlenka. Pro mě je důležité být napojená sama na sebe, dávat pozor nejen na to co si dávám na pleť, ale také co jím a dýchám. Snažím se dávat přednost co nejpřirozenějším potravinám, dávat pozor na úpravu. Mám moc ráda veganské a vegetariánské pokrmy. Také mám v životě ráda disciplínu, ale nejsem sektářka. Nemám ráda maso, ale když mě pozvou na večeři kde se podává maso tak ho klidně sním. Mám tak masa na celý měsíc dopředu. Nejsem taková že bych říkala že tohle a támhleto nejím. Vím že např. dnes večer mě čeká opulentní večeře a nemám problém s tím že to bude velká večeře protože ráno jsem si dala jen malou snídani, neobědvala jsem a snažím se pít během dne hodně vody no a večer si to užiju. Určitě. Další dny vím, že musím dát pozor na to co jím a nemám s tím problém. Je to pro mě příležitost ochutnat zdejší pokrmy.”

“Dnes večer budu vědět zda si mám dát další dny čistě veganskou stravu abych to všechno strávila.”

“Není to žádný sektářský přístup, je potřeba sama sebe znát a vědět, co vám dělá dobře. Nemůžeme být všichni na světě vegetariáni. Např. jsou typy lidí, kteří jsou fyziologicky velmi svalnatí a ti potřebují maso. Já jsem opačný typ – subtilní postavy, tak vím že by mi to maso nedělalo dobře. Vím že jsou lidé, kteří potřebují u stolu strávit dvě hodiny aby si to vychutnali a v pořádku vše strávili, ale já bych to nevydržela. Samozřejmě když to okolnosti vyžadují, jako např. na svatbě, tak to vydržím, ale je potřeba se na to dopředu připravit. Jedna věc je že v případě potřeby se přizpůsobíte situaci, další věc je ta, že se intuitivně obklopujete lidmi, kteří to mají nastavené stejně jako vy. Z toho vlastně vyplývá i naše filozofie Decléor, že je potřeba dobře znát sebe sama. Co má člověk rád, co chce, k čemu chce dospět a jakými prostředky.”

“A to že člověk o sebe sám pečuje není narcismus. Čím více se člověk bude cítit dobře, tím lépe bude schopen porozumět ostatním, starat se o ně a rozdávat se pro ostatní.”

Proto člověk může mít rád nebo nemít rád Decléor, proto má nebo nemá rád tuto filozofii. Buďto mu stačí předstírat a nebo chce skutečně být. Každý si zvolí tu svojí cestu. Já vím že nikdy nebudeme úspěšní u 100% lidí, protože né všichni mají rádi přírodní produkty, né všichni se  znají nebo se chtějí poznat tak dobře, je to o tom umět stárnout a přijmout sebe sama. Předvídat co přijde, jak se na to připravit.”

Jaký je Váš nejoblíbenější produkt? 

Solange: “To by byl určitě Aromessence Neroli. Neroli už je na světě téměř 45 let a já vždycky říkám, že když je někdo nový a nezná Decléor, tak by měl určitě začít s Neroli a teprve potom objevovat ty ostatní produkty. Je to olej složený z esenciálního oleje z pomeranče, zároveň je tam esenciální olej z listu kterému se říká petitgrain a jsou tam i esenciální oleje z dalších listů, tudíž je tam zastoupený celý strom. Vůni Neroli snáší víceméně každý, působí proti stresu, hydratuje, vstřebává se kapiláriemi do pokožky. Výsledkem je pak projasnění pleti. Buďto člověk u Neroli zůstane, a nebo si časem najde v rámci Aromessence růži nebo Ylang Ylang na mastnou a smíšenou pleť, majoránku na suchou pleť, kosatec a levanduli jako prevenci proti vráskám. Opravdu každý si může najít tu svou vůni.”

Moc mě zaujalo když jste řekla, že krása pro Vás nic neznamená. Až tehdy když dáme životu nějaký smysl, pak jsme krásné. Jaký je váš životní smysl?
*Solange se směje

Solange: “Já jsem smysl svému životu dala svojí prací. Smysl jsem nehledala krásou, tím že budu kosmetička, ale šlo mi o to dát filozofii té ženské kráse. Ve svojí práci hodně dávám, ale ještě více dostávám. Dávám svoje znalosti, to co jsem se naučila, snažím se to dělat co možná nejlépe, snažím se ženám říkat že je důležité aby byly spokojené samy se sebou, ale nešlo jen o to vytvořit tyto produkty. Mám zpětnou reakci a poděkování od žen z celého světa, které používají naše produkty, přijdou za mnou, poděkují mi za to.”

“Začínala jsem v garáži a teď jsem v největším koncernu v kosmetickém průmyslu.”

“Pracuji pouze s mladými lidmi (ať už je to v marketingu nebo ve výzkumu) a ta vzájemná výměna myšlenek je úžasná. Máme mezi sebou respekt a uznání z obou stran. L’Oreal je pro mě obrovská skupina, kde jsou zastoupeny opravdu všechny věkové kategorie. Já jsem zaměstnankyně které je 73 let, pracuji pro tento koncern a přitom vím, že většinou se na trhu ve 45 letech spíše končí než začíná. Mám velké štěští, že v tomto věku, v této životní fázi mám z jejich strany tak velké uznání. Decléor jako značka byla prodaná celkem třikrát, já jsem to své dítě vždycky doprovázela na té své cestě, ale je to poprvé kdy jsem se teď v L’Orealu setkala s kolektivním vědomím. Pracuji s těmi největšími vědci přestože sama nejsem vědkyně. Pro mě je životní smysl to, že se snažíme růst, vzdělávat, získávat zkušenosti a být šťastný v práci. Vím že né každý tento dar má, ale můj život takový byl a já za to denně děkuji že jsem měla takové štěstí.”

“Pravdou je, že když jsem byla mladá a moji kamarádi jezdili na různé výlety a chodili pařit, tak já jsem většinou jela na nějaké školení.”

“Studovala jsem gerontologii, bojová umění, to jak zpomalit stárnutí, vše co se nějakým způsobem dotýkalo kosmetiky a zdraví. Takže i to bylo takové mé nasměrování do života. Neznamená to, že bych se opravdu nikam nepodívala, občas jsem si také vyšla s kamarády, ale hodně té energie šlo do mé profese. A nenudilo mě to, to že jsem jela na nějaké školení nebo stáž pro mě nebyla oběť. Navíc mám štěstí že cestuji po celém světě a objevuji znalosti všech těch lidí co potkávám. Vždy když se mě ptají jestli mě to cestování neotravuje, tak já říkám že to je naopak skvělá příležitost se stále potkávat se spoustou úžasných lidí. A člověk takto zjistí, že vlastně každý ten dotyčný kterého na své cestě potká by mohl napsat knihu. Každý má nějakou svoji historii. Např. když jsem byla v Kanadě, tak jsme byli asi 80 km od Montrealu ve Spa areálu a byl tam taxikář, který mě vezl na letiště. Tento taxikář měl ve svém autě fotku krásné ženy. Vyprávěl mi, že chtěl být vždy knězem, v rodině se bil za to aby mohl vystudovat na kněze, nakonec se jím stal a vedl farnost. Jednoho dne kdy pohřbíval svého starého známého potkal ženu, která byla nebožtíkova manželka. Tato žena byla právě na té fotografii. A jak to tak v životě občas chodí, tak tento kněz svého kněžství po čase zanechal, aby si mohl tuto ženu vzít…. Přitom to odhodlání, ta vůle po jeho kněžství byla jasná, ale život nám občas přinese něco jiného. Říkám to jako příklad toho, že každý by mohl psát historii. Ta obrovská láska nejprve k Bohu a poté k ženě…”

Se Solange by si člověk vydržel povídat hodiny a stále by to bylo málo. Musím se přiznat, že se mi několikrát při jejím vyprávění hrnuly slzy do očí, ale úspěšně jsem je zatlačila. V jejích slovech se dokáže najít každý a možná právě kvůli tomu je Solange tak úspěšná a inspirující žena. Ačkoliv to sama ve svém soukromém životě neměla lehké, působí vyrovnaně a upřímně šťastně. Její slova mi budou znít v hlavě ještě dlouho a již teď vím, že až si za čas přečtu tento rozhovor, objevím v něm odpovědi na právě hledané otázky. Pokud jste dočetli až sem tak máte mé velké uznání, ale jsem upřímně přesvědčená o tom, že nelitujete ani jedné minuty. S láskou Simi