Když se nám nechce cvičit…

Dnes jsem byla po dlouhé době cvičit. Dlouhou dobou rozumějte dva týdny – pro někoho krátká doba ale pro mé tělo věčnost. Většinou chodím do Balance pouze do sauny, hezky se prohřát a zrelaxovat a ani sama nevím proč nevyužívám i další služby jako je bazén, výřivka a skupinové lekce. Můžu se sice vymlouvat na čas, ale spíše to je otázka priorit. Upřímně ten čas raději trávím s Lukášem doma sledováním filmů na obrovské TV, kterou jsme si nedávno koupili.
O víkendu jsme měli výlet do Bohumína, kde jsme navštívili Lukášovi rodiče a zuřivě jsme diskutovali o naší svatbě a hlavně změně příjmení. Mimo jiné (jak už to tak bývá zvykem) jsme také hodně jedli a já začala pozorovat, jak se mé tvary hezky zakulacují. Na jednu stranu to má své výhody – zvětší se mi prsa, mám ženské tvary a to se Lukášovi líbí, na druhou stanu se mi zvětšuje i břicho a to se mi teda nelíbí. U mě to funguje třemi způsoby – když cvičím jednou týdně, udržuji si postavu. Když cvičím častěji tak hubnu, no a když necvičím vůbec tak logicky přibírám.

Nevážím se, neměřím se, jen se pozoruji a vím, kdy mám pár kilo navíc a kdy si musím říci stop.

Tak by to asi mělo být.
Je neděle večer a já už vím, že půjdu v pondělí do fitka. Nechce se mi, ale cítím že to zkrátka jinak nejde. Užívala jsem si bez výčitek a tak je potřeba dostat tělo do rovnováhy. Navíc mám obrovské štěstí v tom, že můj metabolismus nyní funguje dobře a že se nemusím omezovat v jídle. Věřte mi, tolik sladkého co denně spořádám by mi málokdo věřil.

Až přijde situace kdy budu cvičit ale nebudu hubnout, změním jídelníček.

Byl to zvláštní pocit. Takové to kdy čekáte že se po cvičení dostaví euforie a pocit štěstí, že jste si zacvičili a ono se to neděje. Dnes jsem si jen zacvičila, odešla a nic. OK, chápu. Asi to nemusí být vždy s hormony štěstí, ale i tak víme, že to bylo potřeba. Že k tomu abychom si mohli dát čokoládu to zkrátka patří. A já TAAAK moc miluji čokoládu. I když, vlastně už moc né protože se mi po ní tvoří akné na zádech. Má to někdo podobně? Takže jen tiše trpím a čokoládu si dopřávám už jen výjimečně, když ji dostanu. Takovou tu tmavou 80%, kterou jsem kdysi jedla každý den. Ach jo. Ale co se dá dělat, opět jsme u těch priorit. Už teď vím, že měsíc před svatbou budu poctivě cvičit a mít detox bez čokolády. A to se nemilosrdně blíží, ale přesto všechno se těším a to MOC! S láskou Simi