Původně jsem tento článek vůbec neměla v plánu psát, ale teď cítím že ho musím napsat už jen kvůli sobě. Je to konstruktivní shrnutí celého dosavadního roku, které přinese prostor pro zamyšlení a případné zlepšení nového roku 2017. Beru si na pomoc můj blog a starý diář a jdeme na to!

Jsem moc zamilovaná! Je to totiž měsíc co jsem se seznámila s Lukášem a všechno je jak z romantického filmu. Chodíme spolu na procházky, na rande do Národní knihovny, na víno a je nám skvěle. 20.1. slavím své narozeniny s mojí dlouholetou kamarádkou Magduš, která je v té době ještě v Praze. Pozveme naše společné známé a oslava je trošku propadák. Takže si nejsem jistá jak budu slavit své blížící se narozeniny, haha. Hned 23.1. se chystáme s Lukášem na svatbu. Né na naší ale Lukášových kamarádů. Lukáš je svědek ženicha a tak jsme celý den na obřadu, slavnostní hostině a večerní party. Obřad měli na úřadě a já se hned zařeknu, že pokud budu mít někdy svatbu, tak nikdy né na úřadě! Ehm, jo, to jsem na sebe teda teď zvědavá (zatím máme totiž na naší svatbu s Lukášem zamluvený úřad :D).

Trpím. Tohle období není zrovna šťastné. Můj byt je v rekonstrukci takže se přesouvám k Lukášovi do tmavé kobky na Smícháči, kde s námi žije ještě černá kočka. Asi by to nebylo tak zlé kdyby všechny zdi nebyly plesnivé, kdyby ta černá kočka nenechávala za postelí mrtvé myši a nechodila po kuchyňské lince a kdyby tam nebyla tak nechutná zima a smrad. Přežívám pouze kvůli růžovým brýlím zamilovanosti. Jakmile to je možné, utíkáme s Lukášem pryč do mého předělaného bytu. To ale ještě předbíhám…

Přicházím se super nápadem udělat sérii videí s názvem Zhubni do plavek se Simi! První díly mají u vás velký úspěch, jako např. TENTO a nebo TENHLE. Pak už se z toho stává komerce a mě samotné se to přestává líbit. I přesto všechno mě ale může hřát, že jsem desítkám z vás poslala prostřednictvím firem něco zdarma, např. superpotraviny a nebo kvalitní plavky.

Aneb v tomto měsíci nějak plus mínus jsme se stěhovali s Lukášem ke mně. Upřímně, měla jsem z toho strach. Přecijen si po čtvrt roce k sobě nastěhovat chlapa, starat se o něj, ztratit soukromí, uskromnit se a narvat někam všechny ty další věci, byla docela výzva. Dnes na to koukám jako nejlepší rozhodnutí, jelikož člověk pozná zda s tím dotyčným dokáže žít a řešit každodenní radosti i starosti. Navíc už jsme s Lukášem ve věku, kdy víme co chceme (alespoň v rámci vztahů) a proto jsme si dovolili to sestěhování urychlit.

Stále se snažím zlepšit mojí kvalitu videí na Youtube a blog (což mi přes veškeré mé snažení moc nejde, haha). Rozhodnu se pořídit si Macbook a stříhat videa na něm. První večer se mi chce brečet nad mojí neschopností a novým programem, který jsem nikdy nepoužívala. Vzhledem k nefunkčnosti některých věcí se rozhodnu Mac vrátit a místo toho si pořizuji zrcadlovku Canon 80D, který dělá naprosto skvělé fotky i videa. To totiž žiju ještě ve snu, že budu jednou slavná youtuberka :D.

V tomto měsíci také jedu poprvé s Lukášem do Bohumína za jeho rodiči a trávíme tam prodloužený víkend. Tak jak moc jsem se toho obávala, tak moc to bylo nakonec super. Lukášovi rodiče jsou byli úžasní a zdravím moc Lukášovu maminku, která čte můj blog :).

Začátkem června se koná RAW fest, na který jsem pozvaná. Čím dál více zjišťuji, jak je to pro mě vzdálené a ačkoliv mám některé raw věci ráda (jako třeba mrkvičku, žejo :D), nedovedu si představit že bych to pojala za svůj lifestyle. V této době již jím normálně maso a cítím se dobře. Zvláštní, jak se ty lidské postoje mění… Během června jsme byli také v divadle, ze kterého jsme u pauzy odešli – to se opravdu nedalo. Byla jsem s holkami na Pizza festivale a těšila jsem se na příchod léta!

Lukáš mění práci a tak zjišťujeme, že letos nevyjde žádná společná dovolená k moři. Jedeme proto alespoň na pár dní do Bohumína a užíváme si pohodu a péči Lukášových rodičů. Po návratu jedeme ještě na dva dny na Slapy a plujeme na naší rodinné lodi. Dělám zásadní rozhodnutí v mém životě – barvím se na blond! Mé první dojmy a pocity jste mohli vidět ZDE. Pozitivní reakce převažují, ale mamka se mě stále ptá, kdy se zas přebarvím zpět :D.

Lukáš nastupuje do nové práce a já jedu na týden do Portugalska. Řekla bych, že je to spravedlivé :D. Navštěvuji moji kamarádku Magduš, která odjela do Lisabonu za prací. Letím ještě s Léňou a všechny tři si společně užíváme oceán, sluníčko, kafe, gyros a taky nakupování v Primarku, ve kterém jsem po třech hodinách vlastně skoro nic nekoupila :D. Letní video z Portugalska můžete vidět ZDE.

Vracím se po třech týdnech dovolené do práce a chci umřít. Tvrdý návrat do reality a do toho velkého množství práce a stresu. Nebaví mě to, jsem naprosto demotivovaná a začínám přemýšlet o změně práce. Mám obrovské štěstí a již koncem měsíce oznamuji manažerce, že jsem se rozhodla odejít.

V rámci mé práce se ještě dostanu na dobrovolnický den do Thomayerovy nemocnice. Děláme program pro děti na dětské psychiatrii a já si z toho odnáším silný zážitek. Člověk tam jde s tím že pomůže dětem, ale ve finále pomůže hlavně sobě (po psychické stránce). Jdu také na prezentaci do Elite Bloggers a poznávám holky blogerky. Všechno je tak krásné, ale uvědomuji si, že já tam nepatřím. Konečně si začínám uvědomovat že nechci být ta slavná youtuberka, že k tomu abyste byli slavní na internetu musíte ze sebe dělat kolikrát to, co se vám nelíbí a to nechci. Začínám být konečně spokojená s tím jak to je a nesnažím se z blogování udělat profesi která by mě živila.

Na konci října jedeme ještě s Lukášem na prodloužený víkend na Zámek Čechtice. Užíváme si saunu, vířivku, pohodu a nicnedělání. Článek o tom najdete ZDE.

V práci je to hodně náročné. Jsem tam poslední měsíc a tak musím dodělat spoustu věcí. Předat to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dokonce se ještě stihnu s prací přestěhovat do nové budovy, kde máme houpací sítě, karavan a herní automaty. Lukáš mi odjíždí na týden na služební cestu a tak jsem poprvé po téměř roce sama doma. Mám thinking time jak nikdy. Dokonce začnu i malovat a podle očekávání to bylo poprvé a naposled. Ale pevně věřím že se k tomu zas brzy vrátím.

Během listopadu chodíme na kurzy vaření s Lukášem Neckářem, které byly naprosto super! Fotky a video můžete vidět ZDE, ZDE a TADY.

Na konci listopadu se stane něco úžasného. Lukáš mě požádá o ruku a já řeknu ANO! Sice jsme kvůli tomu neletěli do Paříže, ani to nebylo nějaké promyšlené překvapení, ale i tak jsem byla (a jsem) šťastná, což jste rozhodně mohli vidět ZDE.

1. 12. nastupuji do nové práce. Bojím se ale zároveň cítím úlevu. Nemusím dojíždět přes celou Prahu a také to bude skvěle vypadat v životopisu. Plné ledničky jídla a hudební zkušebna v práci jsou benefity navíc. Účastním se hned dvou vánočních večírků a postupně se seznamuji s novými kolegy. Práce vypadá zajímavě, uvidíme co mě čeká dál. Teď budu asi působit trochu jako blázen, ale už jsem si stihla koupit svatební šaty. Ano, pár dní potom co jsme se s Lukášem zasnoubili! 😀 Ale nedalo se jinak, narazila jsem na jeden salón kde měly obrovské výprodeje a do šatů jsem se ihned zamilovala. Vše ostatní okolo svatby už intenzivně řešíme, dokonce se mi o tom zdají i sny (občas dobré, občas to jsou noční můry), ale to už k tomu všemu asi patří. Vánoce jsme trávili s Lukášovými rodiči v Bohumíně, kde byla pohoda, cukroví a pohádky. 26.12. jsme se zas přesouvali za mými rodiči a širší rodinou, kde jsme to společně také oslavili. Dnes je poslední den roku 2016, jsem moc vděčná za to vše co se mi v tomto roce stalo (i nestalo) a že mám tak skvělého přítele a rodiče. Jsem ráda že jsem si to takhle shrnula a jestli vám můžu poradit, udělejte to také. Ucítíte pocit vnitřního klidu a naplnění. A pokud se vám v tomto roce nesplnilo něco po čem jste toužili tak nezoufejte, budete mít opět 365 dní na to to změnit. Do nového roku vám přeju hlavně hodně zdraví, lásky, pohody a určení životních priorit, protože to je podle mého nejdůležitější rozhodnutí, které děláme každý den. Mějte se krásně a příští rok zas nashledanou! S láskou Simi