Přestala jsem to hrotit… Moje životní cesta

Můj Youtube kanál, blog, moji práci, zdravý životní styl i život. Prostě všechno.

Začnu Youtubem a celým tím mým SimiLife.

Od té chvíle, co jsem si uvědomila že můj Youtube začal ovládat mě a ne já jeho, jsem se rozhodla to změnit a přestala jsem to tak prožívat. V první řadě jsem začala opět natáčet to, co mě baví a co chci a přestala jsem se do natáčení tlačit, když se mi zrovna nechce. Přestala jsem řešit, kolik to má zhlédnutí, ehm, samozřejmě že mě to stále zajímá, ale už to tolik neprožívám jako dřív a když to začnu prožívat, tak to ihned vypnu a jdu pryč od počítače. Nemá to smysl a koukáním do toho stejně nic nezměním. Navíc jsem si uvědomila, že videa natáčím hlavně pro sebe, speciálně My Fitness Diary. Zjistila jsem, že když si můj pracovní týden dokumentuji a natáčím z něho fitness deníček, tak si ty dny o dost lépe pamatuji, vím přesně, co jsem který den dělala třeba i dva týdny dozadu (o čemž jsem si předtím mohla nechat jen zdát) a navíc se snažím, aby každý můj den byl jedinečný, originální, něčim zajímavý. Pomáhá to hlavně mně, udržuje mě to při životě a dělá to pracovní týden snesitelnější, než ve skutečnosti předtím byl. Od té doby co chodím do práce, jsem pracovní týden vždy jen přežívala a od pondělí do pátku jsem se těšila na víkend. Celých pět dní v týdnu jsem se těšila na dva dny. To je trošku málo od života, nemyslíte? Pochopila jsem, že to dělám pro sebe, a to, že se na to díváte i vy a třeba vás to i inspiruje, je krásný bonus. Stručně řečeno, budu to dělat s láskou a vděčností ať už se na to dívají stovky nebo desítky tisíc lidí.

Moje práce.

Od mého nástupu na plný úvazek jsem ze sebe vduchu dělala obětního beránka, ptala jsem se sama sebe (a občas i okolí), proč musím chodit do práce, proč mě nemůže živit to, co mě baví a proč nemůžu být zkrátka jedno z těch šťastných dětí, které si dělá co chce a dostává za to příjem. Jak říká moje mamka – Mnoho povolaných, málo vyvolených. A když tohle v sobě přijmete, že jste udělali maximum pro nějaký váš sen a stejnak jste neměli trochu toho štěstíčka a životních náhod, budete s výsledkem i tak spokojení. Přijmete tu cestu taková, jaká je, a budete vděční za to, že to máte právě tak, jak to je, jelikož to z vás činí silnějšího jedince. Nemáte naservírované všechno na zlatém podnosu a musíte také trochu zabojovat. Né moc, protože pak už vás to začne sužovat, a to není dobře. Dnes již vím, že moje nekreativní práce je vlastně pro mou tvorbu to nejlepší, co mě mohlo potkat. Kdybych se měla živit nějakou kreativní činností, brzy by mě nápady a nadšení z tvůrčí práce jistě opustilo a já bych byla vyhořelá. Jsem happy, beru práci s úsměvem taková, jaká je, jsem vděčná za všechny ty fajn lidi, kteří mě v práci obklopují a také za benefity, které práce ve velké mezinárodní společnosti přináší, jako např. vlastní fitness, stravenky, flexi passy (jak já to miluji!:).

Zdravý životní styl.

Víte, člověk (speciálně mladá dívka) se v období puberty tak trochu pere se svým stravováním a tápe, jak by to měl dělat, aby byl spokojený. Já jsem na tom nebyla jinak, pamatuji si, že když mi bylo asi tak deset, přála jsem si, abych přestala jíst sladké a dokonce jsem se zapřísáhla sama sobě, že pokud si ještě někdy dám sladkost, ukousnu si prst. Co myslíte, dala jsem si sladké? Samozřejmě že ano. A prsty mám také všechny. Je to silnější než naše vůle a skoro bych to ani nenazývala vůlí jako naší touhou a potřebou. Je to všude okolo nás a my si to zkrátka dopřejeme. Je už ale jen na nás, zda si to budeme dopřávat s láskou a mírou a nebo s nenávistí a výčitkami vůči sobě. Navíc když k tomu přidáte také tu zdravou část stravování a samozřejmě cvičení, nemyslím si, že by to bylo špatně. Další věc je ta, že můžete přijmout určitý druh stravování – např. budu jíst jen raw stravu, nebo budu vegan. Vím, že k tomu mají lidé různé důvody, např. etické a morální, ale ani tak mě to nepřesvědčilo v tom, že bych si v tomhle životě měla upírat něco, co cítím, že moje tělo potřebuje. Každý máme odlišné potřeby a co může vyhovovat jednomu, nemusí vyhovovat dalšímu. Přijďte si na to sami a nenechávejte se strhávat trendy boomy, že budete vegany jen proto, že je to teď hodne propagované. Chodím na čínskou medicínu k Renatě Lien a ta mi vyprávěla o svých klientech, kteří k ní chodili po mnoha letech na vegetariánské a veganské stravě v naprosto dezolátním stavu s vážnými zdravotními problémy. Všeho s mírou, dopřejte svému tělu dostatek kvalitní stravy.

A můj život?

Můj život je pro mě teď to, že jsem šťastná tam kde jsem, velkou část v tom hraje samozřejmě Lukáš, se kterým je mi dobře a plujeme si tím životem s úsměvem a s písní v srdci, jak rád říkává :).
Neplánuji, tak jak jsem vždy bývala posedlá všechno důkladně naplánovat, teď to opravdu nechávám být a zkrátka uvidím, co nám život přinese. Každým dnem se to může změnit a člověk neví, co nového se mu naskytne.
Mějte se krásně, buďte vděční a spokojení tam, kde jste právě teď, protože TEĎ je náš ŽIVOT! S láskou Simi