Smějte se proto, že chcete, né proto, že je svět růžový

Je večer, sedím doma a usmívám se… V poslední době nejsem moc aktivní na Youtube ani tady na Blogu. Chci se vám za to omluvit, ale měla a mám k tomu své důvody… Po těžkém období, kterým jsem si prošla (zdravotní komplikace v rodině), jsem se fakt necítila dobře a dost mě to psychicky srazilo na dno… Člověk si začne uvědomovat nové souvislosti a přestává vnímat realitu tak, jak do té chvíle vnímal a začíná v tom hledat něco jiného. Objevují se otázky, na které nezná odpověď a sám sebe se ptá, jestli tohle má nějaký hlubší smysl. Ano, všechno má svůj smysl a věřte mi, že pokud jste v určité chvíli totálně na dně, přijde zase den, kdy budete nejvíc happy na světě. Jak to můžu vědět? Protože jsem to prožila už hodněkrát a ještě hodněkrát prožiji.

 

Zjistila jsem, že se potřebuji smát. I v těch nejtěžších chvílích je smích opravdový lék a miluji, když mě někdo umí rozesmát tak, že z toho pláču radostí. Dříve jsem si myslela, že je to zlehčování situace. Že když řeším něco vážného, tak potřebuji být vážná. Omyl. To fakt nechci. Život už sám o sobě je tak těžký, že ho nemůžeme brát vážně. A ukažte mi někoho, kdo má lehký život a já vás přesvědčím o opaku. Pokud to tak vypadá, tak to je jen díky tomu, že mu nevidíme do hlavy a nevíme, co se odehrává v jeho životě. Každý řeší nějaké problémy, které se v tu danou chvíli stávají středobodem našeho Vesmíru. Ať už to jsou vztahy, majetek, práce nebo zdraví. Vždy je něco, co se najde. Ale důležité je to překonat a jít dál s úsměvem a novou životní zkušeností.

 

Důvod mého úsměvu je ten, že shodou velkých okolností a náhod (náhody neexistují 🙂 se mi dostal do života někdo, kdo mě umí rozesmát a mám pocit, jako bych ho znala už věčnost…
Pokud se tohle všechno dělo kvůli tomu, abych se mohla každý den smát, tak jsem nejvíc vděčná a vážím si všeho, co jsem za posledních x let prožila. Během posledních pár let jsem udělala obrovské změny ve svém myšlení a chování. Bourání starých vzorců a objevování nových možností.
Hodně teď přemýšlím o Youtube, kam bych to měla a chtěla směřovat, mám teď takový čas na rozmyšlenou… Nechci to hrotit, protože mi je jasné, že bez trocha štěstí to stejně nepůjde.. Pokud to tam má být, tak to tam bude a pokud ne, tak má cesta má jít někudy jinudy. Uvidíme… Jedno vím ale jistě – Kreativitu ze svého života nikdy nevyndám pryč a pokud přijde čas, že nebudu dělat videa, tak se budu kreativně vyžívat v něčem jiném :). Tvorba je život a díky kreativitě máme pocit, že jsme na tomto světě k něčemu dobří a né jen tak bloudící duše.
Pevně věřím tomu, že chytnu zas ten drive, který v sobě mám, ale v tuto chvíli dřímá a nabírá síly. I to je potřeba. Vesmír vznikl z prázdnoty, z ničeho. Takže já dávám prostor k tomu, aby ze mě vznikl Vesmír. Je to moc – mimo realitu-? Ani omylem, každý máme svůj Vesmír v sobě a je úplně jedno, jak tomu říkáte. Tvořte, buďte kreativní, mějte se rádi a usmívejte se, protože chcete, né protože je svět růžový :). S láskou Simi

2 Comments

  1. Unknown says:

    Simonko, já jsem si před dvěma dny uvědomila, že vlastně všechno je jen jedna velká hra. Celý náš život, vše, co se v něm odehrává. Jak píšeš Ty – vztahy, majetek, práce a zdraví. A na nás je, jakým způsobem ji budeme hrát, jestli destruktivně nebo progresivně. Ale vždy se hodí trochu nadhledu, odstupu a humoru! Držím Ti palce na Tvé další cestě, ať je jakákoli 🙂

  2. Anonymní says:

    Krásně psaný,Simi :). jsi skvělá

Comments are closed.