Jak jsem přestala kojit – odstav v 17ti měsících

Je to více než dva dny, co jsem Edwínka nekojila a začínám psát tento článek. Pokud jsem ho vydala a vy ho teď čtete, znamená to, že máme za sebou úspěšný odstav. Konec kojení. Po 17 měsících… páni..

Když se vám narodí miminko, každý vám klade na srdce, abyste kojily. Všude se dočtete, jak je kojení pro dítě důležité a já tomu věřím. Jsem vděčná mému tělu, že jsem mohla tak dlouho kojit a dát svému dítěti to nejlepší ze sebe. Už nikdo vám ale neřekne, jak je pak těžké s kojením přestat. Čím déle kojíte, tím je to těžší. Jak pro mámu, tak i pro dítě. Děti se stávají takoví malí závisláci (myšleno v tom nejlepším) a zkrátka to prso nutně vyžadují. K utišení, uspání, nebo jen tak, protože můžou. Obzvláště náročné je to hlavně v noci, kdy už byste se rády po těch dlouhých měsících vyspaly, ale nemůžete. Touha po prsu budí vaše dítě i vás, častokrát zbytečně.

Chci s vámi sdílet naší cestu, protože věřím, že to může pomoci hodně maminkám. Rozhodně tady nikoho nenabádám, aby co nejdříve své dítě odstavil. Myslím si, že každá maminka k tomu musí dospět časem a je jen na ní a na jejím dítěti, jak dlouho budou kojit. Někdy se odstaví dítě samo, ale pokud máte prsomilce a budete mít stále mléčko, vězte, že to tak brzy nebude 🙂

Naše kojení nebylo od začátku jednoduché, již v prvních měsících se Edwí strašně odtahoval a plakal při kojení (bolelo ho bříško). Byly dny, kdy jsem myslela, že přestanu kojit, ale vždy jsme to přečkali. Bojovali jsme (někdy doslova), aby se nakojil a vždy se to povedlo. Byla jsem ráda, že jsme vydrželi a časem bylo kojení téměř bez problémů. Zhruba po 8mi měsících jsem přestala kojit z jednoho prsa. Stalo se to postupně, kdy Edwí se od levého prsa vždy po chvilce odtrhl a nechtěl se nakojit. Když jsem ho přiložila k pravému, krásně se nakojil. Časem jsem ho začala přikládat jen k pravému prsu a v levém se přestalo tvořit mléko. Do té doby jsem ani netušila, že to je možné. Nechápala jsem, že tak může fungovat ženské tělo, ale očividně s tím žádný velký problém nebyl. Až na tu rozdílnou velikost prsou, takže mi neseděla žádná podprsenka :D.

I přes toto jsme ale kojili dál. S růstem zubů to samozřejmě bylo někdy hoooodně nepříjemné a kolikrát to Edwí tak secvaknul, že mi vyhrkly slzy. Ptala jsem se sama sebe, zda tohle musím snášet, ale mlčky jsem to přetrpěla a jelo se dál. Postupně jsme ubírali na denním kojení a kojilo se převážně jen při uspávání a v noci. V noci se Edwí budil 1x za 3 hodiny, někdy to ale bylo i 1x za 1,5 hodiny, což jsem už nezvládala. Všechno se to ale musí vydržet. Krize přišla před pár měsíci a teď mám úplně výpadek, proč vlastně přišla – vidíte, to je přesně ten důvod, proč tenhle článek píšu tak brzy, jelikož já všechny ty věci po čase zapomínám a všechno mi to splývá dohromady. Vím jen, že jsem měla krizi, a chtěla jsem ukončit kojení. Myslím, že to kojení bylo hodně bolestivé, byla jsem nevyspalá a zkrátka to na mě celé padlo. Edwí ale prso vyžadoval a když jsem mu ho nedala, bylo zle. V noci nešel utišit ničím jiným, než prsem, takže to vždy skončilo u kojení. Teď zpětně vím, že já sama jsem o ukončení kojení nebyla na 100% přesvědčená a Edwí to cítil a o to více prso vyžadoval. Náš pokus nevyšel a já jsem se vnitřně smířila s tím, že budeme kojit dále. Že tomu nechám volný průběh a až to přijde, tak to přijde. Intenzita kojení nebyla naštěstí tak častá, takže se to dalo zvládnout. Postupně jsme se dostali na 2 – 3 kojení za 24 hodin. Jedno kojení bylo okolo 20 hod, kdy jsem Edwího uspala. Další bylo okolo půlnoci, kdy se pravidelně vzbudil, vzlykal a chtěl prso. A pak občas bylo jedno kojení ještě přes den po obědě, kdy jsem se ho snažila uspat doma (někdy úspěšně, někdy ne). Takto to trvalo snad několik měsíců a byla jsem ráda, že to už nebylo tak často. Během noci se sice několikrát probudil, ale vždy jsem mu dala dudlíček nebo ho objala a spalo se dál. Ráno už jsme nekojili, dostal rovnou snídani.

Ještě jsem zapomněla napsat, že při pokusu o ukončení kojení jsem Edwínkovi zkoušela dávat umělé mléko. Různé druhy, z různých flašek, ale nikdy ho nepřijal. Vždy se jen napil a zašklebil se. Chtěla jsem, abychom kojení vyměnili za UM, ale to Edwí nepřijal. Také jsem se mu snažila místo kojení dát v noci napít vody, ale to mu nestačilo. Chtěl zkrátka prso. Uplynulo ale několik měsíců a znovu jsem zkusila vodu. Najednou to šlo. Napil se vody, lehl a spalo se dál. Vodu mám připravenou u postele doteď a pokud vidím, že se v noci vyloženě vzbudí a sedne si, dávám mu napít vody a většinou se mi ho povede zas uspat. Upřímně jsem ráda, že nemusím v noci jít dělat UM, to mi totiž přijde ještě náročnější než kojení. V tuto chvíli tedy u nás funguje dudlík a voda. Pokud by Edwí dostal záchvat breku a nešlo ho utěšit, samozřejmě mu dám prso. Dokonce jsme takovou noc měli 10. den po očkování MMR a i když jsem mu prso nabídla, po chvíli se hned odtáhl a nechtěl. Najednou jsem měla pocit, že jsme s Edwím na stejné vlně. Že oba dva cítíme, že již kojit nepotřebuje. Byla jsem vděčná. Já jsem v tomhle hrozná citlivka a pokud bych viděla, že se sápe po prsu a nutně ho vyžaduje, asi bych neměla sílu ho odstavit.

Poslední týden jsme zkoušeli během dne uspávání doma. Edwí přes den usínal většinou jen v kočárku a doma to byla spíše výjimka a když, tak jedině po kojení. Šla jsem ho tedy nakojit, ale neusnul. Pak jsme se mazlili, zpívala jsem mu a nakonec mi usnul v náručí. Přiznám se upřímně, že ne vždy je to bez řevu. Občas se Edwí potřebuje chvilku vyřvat, ale pak skončí v mém náručí a spokojeně usne. Přijde mi, jako kdyby ze sebe potřeboval vykřičet všechny dojmy a vlasně se i unavit. To vyřvání trvá jen chvilku a není to pravidlem, ale občas se to stane. Ten den jsem ho večer při uspávání opět kojila, ale zase neusnul. Usnul úplně stejně jako přes den – hlazením, mazlením a v mém objetí. Edwí je neskutečně kontaktní dítě, takže usíná zásadně jen v mém objetí, nejlépe přilepený tělo na tělo 😀 Také miluje, když si funíme do obličeje, nechápu proč 😀 Tohle má každé dítě úplně jinak – některé chtějí usínat samy, ale Edwí by sám nikdy neusnul.

Kojení pro mě vždy fungovalo jako skvělý uspávací prostředek, záruka, že Edwí usne. Najednou jsem zjistila, že už to neplatí. Edwí se nakojil, ale neusnul. Díky tomu jsem se rozhodla, že už kojit nepotřebujeme. Ani já, ani Edwí. Dnes jsou to 2 dny bez kojení, prso jsem přes den musela odstříkávat v teplé sprše (ano, mléko mám pořád), ale Edwí vypadá spokojeně, nic mu nechybí. Sama jsem zvědavá, jestli je toto již konec kojení. Stále jsem připravená, že pokud by to nešlo jinak a Edwí prso potřeboval (nešel by jinak utišit), prso mu dám. Necítím, že jsem definitivně rozhodnutá, ale jsem vnitřně smířená s tím, co přijde a to je podle mě nejdůležitější. Nechávám tomu volný průběh a uvidíme… Na jednu stranu by mi spadl kámen ze srdce, na druhou stranu by tam zbylo malé prázdné místo. Přecejen je to dlouhých 17 měsíců kojení. Intimita, mateřská láska, fyzický kontakt, který nepochopí nikdo jiný než máma. I teď mě to dojímá a opět musím zopakovat, že jsem moc vděčná, že mi to bylo dopřáno a přála bych to zažít každé mamince.

Na závěr bych chtěla zmínit, že každé dítě je jiné a co fungovalo nám, samozřejmě nemusí fungovat i vám. I tak si ale myslím, že některé mé tipy můžete vyzkoušet (nabízet vodu, dudlíček, mazlit atd.) a uvidíte, jestli zaberou. Držím palce a přeji, ať jste vy i vaše dítě spokojeni.

P.S.: Dole pod článkem můžete napsat váš komentář, jak jste odstav prožily vy, nebo zda ještě kojíte a jak to celé vnímáte.

S láskou, Simi