Sociální sítě – nutnost, posedlost nebo ztráta času?

Já osobně za sociální sítě považuji vše, kde se nějak veřejně projevuji a dochází tam k interakci s vámi – tedy blog, Youtube, Facebook a Instagram (Twitter ani Snapchat nezmiňuji, to už nikoho moc nezajímá). Asi mi dáte za pravdu že v poslední době je nejvíce populární právě Instagram a to hlavně díky zavedení tzv. Instastories. Hodně lidí začíná nejdříve na Instagramu a později si založí blog nebo Youtube. Pak je skupina lidí kteří začali nejdříve s psaním blogu a poté si k tomu založili Instagram. Já jsem začala naprosto netypicky – nejprve jsem natáčela videa na Youtube, pak jsem si založila blog a následně až Facebook a Instagram. Instagram je pro mě úplně nejnovější síť a možná kvůli tomu mě tak baví a mám tam co dohánět.

Až poměrně nedávno jsem zjistila že tam existují určitá pravidla, díky kterým se stáváte populární a vaše příspěvky osloví více lidí. Tak zaprvé je potřeba přemýšlet o tom, jakou fotku tam nahrajete.

Spontánnost je sice krásná věc, ale není nic horšího než když nahrajete fotku, má třeba i dost liků a komentářů, ale vzápětí jí smažete protože se vám na váš profil zkrátka vůbec nehodí.

Ano, už takhle sofistikované (a přehnané) to je. Speciálně pokud máte rádi detaily a sladěné barvy, bude vás to nesmírně iritovat a nakonec si na to začnete dávat pozor. Navíc když máte sladěný feed (neboli profil na Instagramu), máte větší šanci že vás začnou odebírat noví followers.

Jako další důležitou věc bych určitě zmínila popisky u fotek. Nestačí tam napsat jen “Dnes je krásně.”, protože to už nikoho nezajímá. Čím je popisek delší a zajímavější, tím je příspěvek zobrazovanější a osloví více stálých i nových followers. Vyhráno máte pokud jste vtipný a věcný, což ale umí málokdo (já teda skoro vůbec). Nemám ráda ale takovou tu přehnanou snahu být vtipný za každou cenu. Řekla bych že hodně lidí teď zjistilo že musí být vtipný, ale moc jim to nejde. Pak to bohužel končí spíše trapnou snahou a to je smutné.

Já mám Instagram hrozně ráda, líbí se mi jaké to tvoří příběhy a nesnesu když bych tam měla mít nějakou ošklivou fotku, proto je to často dost povrchní.

Krásné, sladěné, ale na první dojem povrchní.

Na druhou stranu v Instastories se snažím být více přirozená a reálná a často vám ukázat i tu běžnou “šedou” realitu, kterou známe asi všichni.

Youtube pro mě často slouží jako donucovací prostředek. Dám vám příklad – vím že bych měla jíst zdravěji, ale nějak se mi to nedaří. Vymyslím si tedy sérii videí o zdravém stravování a najednou je to součástí mého života a zároveň tím inspiruji vás a navzájem se motivujeme. To samé platí se cvičením a nebo nějakými seberozvojovými videi. Proč myslíte že vzniklo video “Tipy jak se připravit na porod“. Přesně kvůli tomu že se porodu bojím a potřebuji se nějak uklidnit, že to zvládnu 🙂

Facebook je v úpadku a vidím to bohužel i na svém profilu, že když postnu nějaký odkaz na článek nebo video, má to strašně málo liků nebo komentářů. Je to hlavně z toho důvodu že Facebook znevýhodňuje veškerý obsah který lidi odvádí z Facebooku pryč, tzn. na blog, na Youtube a podobně. Na druhou stranu je pravda že i když mé příspěvky neobdrží moc liků, dostane se skrz Facebook poměrně velká část lidí na můj blog a Youtube, takže to má stále pro mě význam. Jediná situace kdy jsou mé příspěvky na Facebooku hodně komentované a likované je tehdy, když tam dám pouze fotku a už nikam dál neodkazuji. Pak to osloví hodně lidí a má to poměrně široký dosah.

No a konečně se dostáváme k blogu – mé srdeční záležitosti. Od té doby co mi ho Lukáš převedl na WordPress jsem s ním strašně moc spokojená, líbí se mi jaký má design a dle zvýšené návštěvnosti se líbí i vám, což mě moc těší. Někdy mám “plodné” období kdy píšu nový článek téměř každý den, jindy mám dny kdy mě nenapadají žádná témata a zkrátka mám pocit že vám nemám co říct. To je ale asi normální. Blog je má srdeční záležitost protože se tu můžu vypsat ze všeho – teda téměř ze všeho, také už jsem párkrát narazila na to, že jsem napsala článek který vyzněl hrozně a pak mi mnoho z vás psalo jestli jsem v pořádku. Takže ano, má to své bariéry, ale snažím se si stále zachovat tu svobodu psaní a udělat článek který mě zrovna napadne. Rozhodně jsem na blogu nejvíce osobní a vždy si to musím po sobě číst očima druhých, jestli je to ještě publikovatelné a nebo už je to přes čáru.

Na závěr bych chtěla říct, že jestli ode mě čekáte nějaké tipy jak na sociální sítě, tak vás asi zklamu. Je to strašně individuální a radit vám věci typu “hlavně buďte sami sebou a originální” je blbost, protože čím více se člověk snaží být originální, tím více se přibližuje té většině. Asi bych to shrnula na:

“Dělejte to co vás baví a vždycky je lepší nějaký (publikovatelný) obsah na sociálních sítích vytvářet, než pouze konzumovat.”

P.S.: Budu moc ráda když mě budete sledovat na tom umírajícím Facebooku a nebo na tom povrchním Instagramu 🙂 S láskou Simi