Jsou asi tři hodiny v noci, E. v břiše kope jako o život a já zkrátka nemůžu spát. V hlavě se mi honí milion myšlenek, že jsem asi příliš rozrušená na to abych mohla v klidu usnout. Včerejší den byl jeden z těch, kdy jsem si uvědomila jak moc jsem vděčná za vše co ve svém životě mám. Byl to můj teoreticky předposlední (prakticky poslední) den v práci a já jsem si ho nesmírně užila. Nevím jestli to bylo tím že něco v mém životě končí, ale všechno se zdálo být takové idylické. Došlo mi jak moc skvělou práci (a hlavně lidi v ní) jsem měla a také to, že to v žádném případě není samozřejmost. Shodou okolností mi to vyšlo tak pěkně, že jsem mé ukončení měla spojené s Vánočním večírkem a díky tomu to bylo takové nostalgické. Vzpomínala jsem jak jsem před rokem změnila práci a nastopila právě sem a zpětně můžu říct že to bylo to nejlepší rozhodnutí co jsem tehdy mohla udělat. Polepšila jsem si naprosto ve všem a byla to úžasná zkušenost.

Opět musím vychválit svou manažerku do nebes, protože mi vyšla ve všem vstříc a podporovala mě od prvního objetí které mi dala poté co jsem jí řekla, že jsem těhotná. A nepíšu to proto že by četla můj blog, je Irka takže ani nemůže 🙂 Tvrdí se že lidé neopouští práci ale svého manažera a já s tím můžu jenom souhlasit. Proto si dovedu představit že se na své místo jednou zas vrátím, hlavně kvůli manažerskému přístupu a celé filozofii naší firmy.

Za včerejší den jsem si stihla popovídat s více kolegy než za poslední půl rok a to bylo pro mě nesmírně obohacující. Uvědomila jsem si jak moc je pro mě důležitý kontakt s lidmi, i přestože pracujeme 8 hodin denně za počítačem tak nejsme roboti, jsme lidé kteří potřebují kontakt a lidský přístup. A díky ostatním lidem nás napadají nové myšlenky a nápady, které můžou změnit celý náš život.

Často se mě teď lidé ptají jestli se těším na mateřskou. Na jednu stanu se těším neskutečně, na druhou stranu totálně vyšiluji a bojím se, co vše mě čeká. Snažím se ale zachovat pozitivní přístup a věřit, že to všechno zvládneme a bude to dobré. Pokusím se si zapamatovat co nejvíce z prvních dnů narození svého dítěte, protože maminky tvrdí že to utíká strasně rychle a najednou si uvědomí, že už jsou jejich děti velké a přály by si vrátit čas.

A takto je to se vším. V důležitých životních momentech je potřeba aby byl člověk myslí přítomný a užil si každou minutu, kterou mu daná situace nabízí. Pamatuji si že jsem si přesně tohle opakovala v den mé svatby – “musím být vědomě přítomna” a díky tomu si vybavuji většinu úžasných žážitků, které jsme ten den prožili.

Je úžasné jak se náš život vyvíjí a já jsem za to nesmírně vděčná. Za rodinu, přátele i společnost, kterou teď na chvíli opouštím. A tak mě napadá – pokud byste hledali práci v Praze v HR v nejlepší mezinárodní společnosti (dle mého názoru) a umíte dobře francouzsky nebo německy, ozvěte se mi na Facebook a já vám dám více informací. Třeba se tam za pár let potkáme :). S láskou Simi