Nedávno jsem jela v metru a byla jsem poměrně unavená, tak jsem si tak v duchu říkala že by bylo milé kdyby mne pustil někdo sednout. Né že bych měla nějaké velké těhotenské břicho, ale v upnutých šatech už je vidět. Mám hubené nohy a ten pupek už mi pěkně vylézá. A co myslíte, pustil mě někdo? Ne :). Každý raději dělá že nevidí a ten kdo vidí tak ho to ani nenapadne. Je ale pravda že občas je velmi těžké poznat,  že je žena těhotná. Dotyčný nechce ženu urazit kdyby náhodou těhotná nebyla, ale na druhou stranu pokud se slušně zeptá zda si chce sednout, nevidím v tom žádný problém i kdyby těhotná nebyla. Lepší tato situace než ta opačná.

Je pravda že často bývá “velká konkurence” v tom koho má člověk pustit. Většinou se v okolí  pohybuje ještě nějaký důchodce, zraněný či maminka s malým dítětem.

A teď si má člověk vybrat. Důležité ale je, aby pustil alespoň někoho kdo to potřebuje více než on.

Dnes se mi poprvé stalo že mne v tramvaji pustili sednout a bylo to moc milé. V tu chvíli kdy to člověk vůbec neočekává tak se to stane, jakmile se ale dívá kdo by ho pustil, najednou se nikdo nehlásí. Neočekávat a budeme mile překvapeni. Tak je to se vším. Většina našich představ je zkreslená a realita bývá pak o poznání horší. Netvrdím že by člověk neměl být optimista, ale zároveň by měl být připraven na tu nejhorší možnou variantu. Jakmile si je vědom toho nejhoršího, dokáže se s tímto stavem smířit a ví, že to zvládne ať už to dopadne jakkoliv. Optimismem v tomto případě považuji spíše víru, že to vše dobře dopadne.

Neočekávat, být smířen s nejhorším a doufat v to nejlepší.

Tak by se dala popsat má filozofie života, kterou se poslední dobou snažím řídit. Očekávání by se také dalo nazvat jako těšení se. Mně se “těšení” nikdy nevyplatilo, vždy jsem pak byla neskutečně zklamaná. Vím že se tomu člověk občas neubrání, zkrátka je z nějaké budoucí události tak nadšený, že ho popadají pocity štěstí, ale v tuto chvíli by měla přijít na řadu také pokora, vděk a zdravý respekt k tomu, že to může dopadnout jakkoliv.

A jak to máte vy?

Bývají vaše očekávání vždy taková jaká je pak realita a nebo často naprosto odlišná? S láskou Simi