V první řadě zmíním, že nejsem lékař a budu zde popisovat jen svou vlastní zkušenost s konizací jako laik. Nejedná se o reklamu. Ani na kliniku, ani na web, ani na testy. Vše píšu na základě svých zkušeností a není to s nikým domluvené.

Jak to vše začalo

Byla jsem objednaná na pravidelnou roční kontrolu u svého gynekologa. Myslím, že to byla první kontrola od konce šestinedělí s Vivi (mým druhým dítětem).

Doposud jsem vždy měla cytologické stěry v pořádku, proto jsem tomu nikdy nevěnovala velkou pozornost, ani se o to nijak blíže nezajímala. Můj gynekolog se mě zeptal, zda bych chtěla udělat vyšetření pomocí nejmodernějšího HPV DNA testu. Vůbec jsem netušila, co to je, ale řekla jsem, že s tím souhlasím. Doplácela jsem si za tento test asi 400 Kč. Pro bližší představu zde přikládám, co to ten HPV DNA test je:

“Výsledek testu HPV DNA určuje riziko vzniku rakoviny děložního čípku mimořádně přesným způsobem. Negativní výsledek testu HPV DNA představuje informaci o velmi nízkém riziku rozvoje rakoviny a umožňuje prodloužení intervalu kontrol na 3 až 5 let.” zdroj: vitalia.cz

Pokud máte možnost, zvolte si u příští kontroly také tento test, nebo se na něj svého gynekologa alespoň zeptejte.

Když mi zavolal gynekolog…

Když vám volá lékař, většinou to není dobré znamení. Zažila jsem to v těhotenství u Vivi a Edwínka a nikdy to nebylo nic dobrého (vždy tam bylo nějaké podezření). Tentokrát jsem těhotná nebyla, přesto mi gynekolog zavolal. Oznámil mi, že výsledky z cytologie nedopadly dobře a že si mám zajít na patologii čípku (podrobnější vyšetření) na jednu kliniku. Ten den jsem měla narozeniny. Happy B-day! Kristova léta a už to se mnou jde z kopce :).

Patologie děložního čípku

O svém čípku jsem doposud věděla maximálně to, že se zkracuje před porodem. Také jsem kdysi dávno zaslechla něco o očkování proti rakovině děložního čípku, ale nikdy jsem po tom nepátrala a jela jsem si tu všeobecnou nezodpovědnou teorii “mně se to stát nemůže”. Najednou se můj čípek skloňoval čím dál častěji a byla na něj upnuta velká pozornost. Po patologii čípku (nebylo to bolestivé) mi bylo řečeno, že v něm probíhají buněčné změny. Tyto změny můžou být buď malé, velké, nebo se rozvinou v rakovinu. Já měla změny velké. Tedy předstupeň rakoviny. Přišlo se na to včas právě díky tomu HPV DNA testu (kdyby mi dělali cytologii klasickým testem, možná by se nic nezjistilo a dost možná by se přišlo až na rakovinu za nějaký čas).

Co způsobuje změny na děložním čípku

Rakovina děložního čípku je způsobována určitými typy papillomaviru (HPV).

Toto jsou docela zajímavá fakta:

• Human papilloma virus.
• Nejčastější sexuálně přenosná infekce současnosti.
• Za život se s ní setká až 80 % žen i mužů.
• HPV napadá stejnou měrou obě pohlaví.
• HPV virů je dnes známa více než stovka, vakcíny máme proti těm nejčastějším.

U hodně lidí tento virus žije dlouhá léta a nevyvine se z toho rakovina. Většinou se do těla dostane během začátků sexuálního života. U některých žen to bohužel rakovinu děložního čípku postupem času vyvolá.

V České republice na rakovinu děložního čípku zemře každý den 1 žena.

zdroj: vitalia.cz

Jaké jsem měla možnosti

Pan doktor mi navrhl dvě možná řešení. Prvním z nich bylo vyčkávat a chodit na kontroly každý půl rok (s tím, že by se to hlídalo a jakmile by se změny rozvíjely dále, byla by nutná operace). Druhé řešení byla konizace, na kterou by mě rovnou objednal. Opět vám napíšu definici konizace:

“Celkem častý, menší operační výkon, kdy se odstraní poškozená tkáň. Obvykle se provádí u žen, které mají histologicky potvrzené přednádorové změny na děložním čípku, popřípadě pro tyto změny svědčí abnormální cytologický a kolposkopický nález.” zdroj: vitalia.cz

Pan gynekolog mi rozhodně doporučoval druhé řešení – tedy operaci (konizaci) z “preventivních důvodů”. V mém případě se bude jednat o krátký 10 minutový zákrok, kdy mi odebere poškozenou tkáň, budu uzdravená a nebudu se muset strachovat, kdy se mi rozvine rakovina.

Přípravy na konizaci

Na konizaci jsem byla objednaná zhruba za 3 týdny, nicméně jsme s dětmi onemocněli a musela jsem to odsunout. V náhradním termínu se mi zas posunula menstruace a operace se znovu nekonala. Do třetice to klaplo. Dva dny před operací jsem zašla na odběry krve, EKG a bylo vše připravené. Konizace se na mé klinice prováděla v celkové anestezii (některé kliniky dělají jen lokální anestezii a a za pár hodin jde žena domů). Pan doktor mi vše vysvětlil a řekl i důvody, proč preferuje celkovou anestezii s přenocováním na klinice. Prý si žena po zákroku alespoň odpočine (doma by byla v zápřahu s dětmi a neodpočinula by si).

Den D

V den D jsem měla být v 7:30 na značkách. Kromě porodů jsem nikdy předtím nebyla v nemocnici a ještě nikdy jsem neměla celkové uspání. Docela jsem se toho bála a měla z toho respekt.

Pan doktor se mnou udělal krátkou konzultaci, odpověděl na mé všetečné otázky (zda se opravdu po narkóze probudím – prý se mu zatím všichni probudili 🙂 a následně mě sestřička zavedla na pokoj. Připravila jsem se na operaci – udělala fitness výkon v podobě navlíknutí kompresních punčoch, dostala injekci do ramene proti srážení krve a čekala na sestřičky. Naskočila jsem na postel a už jsem se vezla v posteli jako “na porážku” :D. Nicméně všichni byli neskutečně milí a dokonce házeli i vtípky. Pan zdravotník mě pochválil, že jsem si kompresky nasadila správně – že hodně lidí nepozná, že to tmavé je na patu :). Přišli asi 3 další zdravotníci a všichni se mě postupně ptali na ty stejné otázky – zda mám na něco alergii, zda jsem nalačno, na jaký zákrok jdu atd. Až později jsem pochopila, proč se vás milion lidí ptá pořád dokola na to samé – ne proto, že by to o vás nevěděli, ale protože je zde velká šance, že alespoň jednomu z nich řeknete hodně podstatnou informaci (tak jako já!).

Drama před operací

Ležím na sále, čekám, až mě uspí a znovu poslední otázka na to, zda jsem nalačno – zda jsem nic nejedla ANI NEPILA. Nepila, nepila… proběhne mi hlavou. No nalačno jsem, opravdu jsem nic nejedla ani nepila nic sladkého, ale na pokoji jsem se TROCHU NAPILA VODY. Tak to říkám a najednou se celý ten kolotoč kolem mě zastaví. Paní doktorka se ptá: “KOLIK JSTE TOHO VYPILA??”. Lapám po dechu, svítí na mě obrovská lampa jak někde na stadionu a přijdu si přinejmenším jako když jsem podezřelá z nějakého velkého zločinu. “No trochu…. trochu jsem se napila”. “KOLIK?!” zeptá se doktorka. “Pokud byste vypila deci vody, musíme operaci odložit. To by vám mohlo poškodit plíce.” Začínají mi téct slzy a snažím se vybavit, kolik jsem toho sakra vypila a už si představuji ty mé poškozené plíce – já IDIOT (ale k mé omluvě jsem opravdu netušila, že se nesmí pít ani voda!). “Doušek. Jeden lok, jeden doušek.” nakonec ze mě vypadne. “Dobře, jdeme na to!” slyším a celý kolotoč se znovu rozjíždí a přípravy na operaci vrcholí. Omlouvám se všem a sestřička mi šeptá, ať nepláču, že to bude dobrý a že mi tam dá nějaké “dobroty”.

Dovolená u moře

“Připoutejte se, vzlétáme na dovolenou!” říká mi sestřička a po chvilce se mě ptá, zda už se mi motá hlava. Říkám jí, že ne. Zeptá se mě, jak mám staré děti. Říkám jí, že 1 rok a 4 roky a ona na to, že to bude tedy dovolená bez dětí, ať si trochu odpočinu. Že si dám drink na pláži a bude to super!

…

Ležím na pláži, svítí na mě sluníčko a pozoruji moře. Je to nádhera! Užívám si každý moment a najednou slyším, jak dělá Edwí s Vivi kolem mě bordel a já chci ještě spát. Přijde mi, že je ráno. Pomalu otevřu oči a vidím, že jsem v nemocnici. Aha, vždyť já jsem po operaci! Hned jsem věděla vše, co se stalo. Slyším sestřičky, jak mi oznamují, že vše proběhlo v pořádku, že jsem na odpočívacím pokoji, kde mi budou měřit tlak a ještě asi půl hoďku si tam pobudu. Kolem mě vozí i ostatní lidi, kteří jsou po operacích. Snažím se ještě vrátit na pláž, ale už to nejde :D.

Po operaci

Po nějaké době mě přivezou na můj pokoj. Oznámí, že ještě cca hodinu a půl mám odpočívat a pak mi přinesou čaj a oběd. Celou dobu prospím a pak už mám připravený oběd i čaj. Můžu si dojít na záchod. Vše je v pořádku, nic mě nebolí. U konizace je prý super, že děložní čípek má málo nervů, a proto je tento zákrok většinou bez následných bolestí.

Na pokoj mi přivezou novou spolubydlící. Ukecaná super ženská – zdravím Verču, pokud to čte! 😀 Verču operace teprve čeká a má ji rozhodně složitější než já. Celou dobu kecáme, pak je asi 2 hodinová pauza, kdy je Verča na operaci a následně ji přivezou a zase kecáme (místo toho, aby spala :D).

Na večeři je ŽEMLOVKA! Asi poslední jídlo, které bychom si obě daly :D. Ale tak co už…Všechny sestřičky byly moc milé, večer jsem dostala prášek na spaní (nabízely mi i prášek od bolesti, ale nebyl potřeba). Verča mi ještě udělala psychoterapii (haha, hodně jsem se vymluvila ze všeho❤️). V noci jsem se poměrně fajn vyspala a na snídani byl salám s pomerančem :D.

Ráno přišla vizita, zkontrolovali nás a obě propustily domů.

Pokoj jsme měly také moc fajn, prostorný a čistý s vlastní koupelnou a záchodem. Jediná věc, co mně osobně vadila, byla nemožnost otevřít okno – byla tam pouze klimatizace a já nějak nezvládám, když se nemůžu nadechnout čerstvého vzduchu. Ale to je bohužel daň za to, že to je v nových komerčních budovách. Nicméně byla to jen 1 noc, takže se to dalo přežít.

Pokud by to někoho zajímalo, byla jsem na klinice ISCARE a přístup doktorů i sestřiček byl skvělý. Speciální poděkování patří panu MUDr. Tichému, který mě operoval a MUDr. Holbovi, který mě přesvědčil o testu HPV DNA.

Rekonvalescence

Po konizaci je potřeba dodržet šestinedělí. Zhruba po 2 týdnech by mělo ustat špinění/krvácení, ale rozhodně to není v takové míře jako po porodu (skoro bych řekla, že opravdu minimálně, ale to je asi hodně individuální). Alespoň 2 týdny by se nemělo zvedat nic těžkého, nesportovat… Na 6 týdnů je potřeba vynechat také bazény, sauny atd.

Pokud vás konizace čeká, držím moc palce a věřím, že budete mít alespoň tak pohodový průběh jako jsem měla já. Už jen zvládnout tu rekonvalescenci🙏🏻.

Pokud se mě chcete na něco zeptat nebo sdílet svou zkušenost, napište mi na Instagram.

Držte se!

Simi