S příchodem léta mám tendenci vzpomínat, jaké to bylo před rokem, co vše jsme s Edwínkem dělali a jak jsme to zvládali. Období před rokem mám hodně v mlze. Vidím jen kojení, přebalování, pláč a bolest bříška. Bohužel to nebylo úplně nejsnadnější období. Do toho jsme ještě bojovali s novorozeneckou žloutenkou, která se nás držela jako čert. S příchodem slunečních paprsků nás ale nadobro opustila a Edwí přestal vypadat, jako kdyby se právě vrátil z Karibiku 🙂

Trápení s bolavým bříškem přestalo okolo 4. měsíce, kdy se Edwí začal přetáčet ze zad na bříško. V 6. měsíci jsme zas začali řešit šišatou hlavičku. Setkala jsem se s názorem, že bychom měli pořídit helmičku, ale nakonec jsem po diskuzi s naší paní doktorkou helmičku nedávala. V každém možné chvilce jsem Edwínkovi přetáčela hlavičku na tu “správnou stranu” a vlastně to dělám až doteď. Ne nějak přehnaně, ale když ho položím do postýlky a vidím, že je zas úplně stočený na tu svojí oblíbenou stranu, jemně ho přetočím. Jsem šťastná, že se to tím neustálým přetáčením srovnalo samo a teď to není už skoro vůbec vidět. Na tento problém mi chodí často dotazy, takže má rada zní – přetáčet, přetáčet a časem se to srovná. Čím dříve začnete přetáčet, tím lépe. Na této fotce je hlavička dobře vidět.

Minulé léto jsme nebyli ani na žádné dovolené. Upřímně jsem byla ráda, že se nám zaběhl nějaký stereotyp a nedovedla jsem si představit, že bychom jeli někam na dovolenou – ještě k tomu do zahraničí. Letos se chystáme poprvé letět k moři do Barcelony, tak jsem zvědavá, jak to zvládneme. Určitě vás budu průběžně informovat na Instagramu a možná časem vznikne i nějaký článek/vlog z Barcelony.

Co se týče režimu, před rokem žádný nebyl. Edwí sice měl 3-4 spánky denně, ale bylo to hodně nepravidelné. Jeho poslední denní spánek byl často až do večera (17-18 hod) a díky tomu pak večer usínal velmi pozdě. Dříve než ve 22 hodin většinou neusnul. Toto se naštěstí změnilo po 1. roce, kdy už měl pouze 1 denní spánek a začal usínat na noční spánek okolo 19-20 hodiny. To trvá doteď, i když občas máme také dny, kdy usne až okolo 22 hod (např. když mu rostou zuby, nebo ho něco bolí).

Před rokem jsme také zavedli příkrmy. Začali jsme ve 4. měsících, ale první dva měsíce bych nazvala pouze ochutnávání. Z příkrmů nic moc nesnědl a nejvíce mu chutnal bílý jogurt. Nyní je Edwí poměrně velký jedlík a chutná mu. Při růstu zubů se to ale samozřejmě mění a to vydrží celý den pouze na křupkách a ovocných kapsičkách. Už nám naštěstí chybí jen 3 zuby.

Povahově se Edwí začíná pěkně projevovat. Je to neskutečně veselé, zvídavé a šťastné dítě, ale ve vteřině dokáže být vše jinak. Najednou je z něho ubrečený protiva, který nepřestane brečet, dokud není po jeho. Ať už je to tak či tak, vždy je to slyšet přes celé sídliště. Buď se řechtá na celé kolo, nebo chytne hysteričák a je zle. Na místě chvíli neposedí a pořád chodí sem a tam a něco musí objevovat. Jeho mazlící nálady ale miluji úplně nejvíc. Edwí se strašně rád mazlí, i když někdy mi tím i značně ubližuje a z toho má pak největší srandu.

Celkově si toto období dokážu užívat více, než když byl Edwí malé miminko (pokud samozřejmě nerostou zuby). Jsem ráda, že už Edwin spoustě věcem rozumí a i když vymýšlí pořád nějaké lumpárny, je s ním obrovská sranda. Když ho vidím smát se od ucha k uchu, jsem šťastná.

S láskou, Simi