Můj 2. porod

Můj 2. porod

V den termínu porodu se nic nedělo. O dva dny později jsem měla jít na kontrolu do porodnice, kde mi měli oznámit, do kdy mě nechají přenášet. Na kontrolu jsem ale již nepřišla. V tu noc ve 4 ráno mi praskla voda. Ve spaní jsem se začala potit a chtělo se mi na záchod. Jakmile jsem vstala z postele, praskla mi voda a já věděla, že do hodiny musím jet do porodnice. Kontrakce jsem ale zatím žádné neměla.

Lukáš čekal, až přijede babička a já si mezitím zavolala sanitku. Záchranáři v sanitce byli veselá kopa. Když mě viděli, jak si tam na “tajňačku” fotím selfie, ten jeden se mě zeptal, jestli chci vyfotit. Souhlasila jsem a on zařval na řidiče “Zastav!” Řidič šlápl na brzdu a on na něj křičí: “Musím paní vyfotit!” 😆😆😅 No trošku blázni, ale byla s nimi fakt sranda.

V porodnici mě předali na příjem. Sepsali jsme formality a šla jsem na monitor. Sestřička se mě ptala, jestli už cítím kontrakce, že je monitor ukazuje. Já ale stále nic necítila. Kdybych rodila v těchto “kontrakcích”, vůbec bych se nezlobila 😁
Sestřička mě nalákala, že možná porodím během pár hodin. Na vyšetření se to ale nepotvrdilo a odcházela jsem z příjmu s tím, že si mě nechají na rizikovém oddělení (po prasknutí vody už musíte zůstat v porodnici), ale že to může být kdo ví kdy. Lukáš mi předal tašku a poslali ho zpět domů.

Na pokoji na rizikovém oddělení mě dali s jednou moc milou maminkou, tak jsme hned začaly kecat. Bylo to fajn, alespoň nám to rychleji utíkalo. Pořád nám nosili jídlo – snídani, oběd a večeři. Až nám to přišlo divné, myslely jsme, že před porodem se jíst nemá. Je to ale hlavně kvůli císařskému řezu a ten už se prý dělá přes Epidural, takže člověk před tím nemusí být na lačno.

Celý den jsem chodila na monitory, ale kontrakce nikde. Večer jsem dostala už i antibiotika, protože uplynula dlouhá doba od odtoku plodové vody. V té době už mojí spolubydlící začaly kontrakce a chudák si to docela odtrpěla. Já stále nic. Čekání bylo dlouhé, ale zase jsem byla vděčná, že nečekám tak dlouho navíc ještě s kontrakcemi.
Spolubydlící večer odvezli na porodní sál a já se snažila trochu vyspat, ale kvůli neustálému chození sestřiček nebo měření monitoru se mi to vůbec nepodařilo. Byla to už druhá noc se špatným spánkem. Ráno to na mě celé padlo a začala jsem hrozně brečet, jak moc mi chyběl Edwí. Musela jsem se dát trochu dohromady a jít na kontrolu. V 9 hodin mi dali vyvolávací tabletu a já už nějak uvnitř tušila, že to bude rychlé. Začala jsem si balit věci a pomalu ale jistě přicházely kontrakce. Ani ne po hodině jsem šla na kontrolu a zjistily, že už jsem připravená a můžu jít na porodní sál. Mezitím jsem volala Lukášovi, ať vyrazí do porodnice.
Převedli mě na porodní sál a kontrakce intenzivně sílily. Nějakou záhadou jsem je ale uměla prodýchávat o dost lépe, než u prvního porodu. Nedýchala jsem krátce a rychle, ale naopak dlouze a pomalu. Kontrakce to vždy odvedlo pryč a bolest se dala vydržet.
Poté přišla porodní sestra a já se jí ptala, jestli si mám nechat dát Epidural (podle zkušenosti z prvního porodu jsem ho chtěla dát raději dříve, než později, kdy bych pak už nedokázala tlačit). Doporučila mi, že si ho dávat nemám. Že prý to postupuje moc pěkně a že kontrakce hezky zvládám. Nechala jsem si tedy udělat přípravu na porod a pak jsem šla do sprchy. U kontrakcí jsem si vždy pustila teplou vodu na břicho a strašně to pomáhalo. Pak za mnou dorazil Lukáš. Pomohl mi z koupelny a šla jsem již na lehátko. Porodní sestřička za mnou občas chodila a dávala tipy, jak to zvládat. Doporučila mi sednout si i do tureckého sedu. V první chvíli jsem si říkala, že to nezvládnu, že tam ty kontrakce budou hrozné, ale naopak to byla opravdu dobrá rada. Pak jsem ještě musela prodýchat nějaké kontrakce ve stoje, ale to už se mi motala hlava a začala jsem se strašně potit – myslím, že to bylo i tím, že jsem naposledy jedla před 15 hodinami (ráno už jsem nesnídala). Musela jsem si znovu lehnout a už se šlo tlačit (do té doby jsem kontrakce pouze prodýchávala). To tlačení bylo šílené. Strašně to bolelo a ten proces mi přišel nekonečný. Nakonec se to ale podařilo a princezna Vivien Lily byla na světě. Byl to úžasný zážitek! ❤️

Když to ve finále srovnám s prvním porodem, první porod trval sice “jen” 4,5 hodiny, ale kontrakce byly nesnesitelné a kvůli Epiduralu jsem pak nedokázala dobře tlačit. Tento trval od odtoku plodové vody přes 30 hodin, ale kontrakce byly jen 2,5 hodiny a šlo to bez Epiduralu 🙏🏻

Video z mého porodu najdete na mém Instagramu ZDE.

Website Built with WordPress.com.