V prvních měsících se uvádí, že by dítě mělo spát 15,5 hodin denně (někde jsem viděla dokonce 18 hodin!) U nás to podle tabulek nebylo. Edwínek nikdy nebyl spavé miminko. Spal průměrně 10 hodin denně a byla jsem ráda. Noční spánek byl přerušovaný kojením každé 2 – 3 hodiny.  Více mě ale trápilo pozdní usínání. Edwí často usínal až okolo 22 – 23 hodiny. Někdy byly dny, že usnul až o půlnoci – to už jsem byla naprosto vyřízená… Usínal zásadně při kojení a když jsem ho okolo 21 hodiny nakojila a on neusnul, nebyla šance, že bych ho uspala nějak jinak. Každou další půl hodinu jsem ho znovu šla kojit a tak se to opakovalo, dokud neusnul. To noční 15-ti minutové chození po bytě a nošení Edwínka v náručí po každém kojení, jsem už raději vytěsnila. Dívala jsem se, jestli naproti mě v baráku také někdo svítí. V 1, ve 3, v 5 hodin ráno… Přemýšlela jsem, jestli tam také nějaká maminka takto pochoduje po bytě a čeká, až si její miminko odkrkne.

Nejhorší ale bylo období mezi devátým až jedenáctým měsícem. Edwí usínal zásadně tak, že se potřeboval vyřvat

Přijde mi, že slovo “vyřvat” je v dnešní době pro mámy téměř zakázané. Jakmile miminko zapláče, musíte ihned běžet a udělat vše pro to, aby neřvalo. Já to dělala. Nosila, mazlila, pokoušela se ho rozesmát, ale bez úspěchu. Edwí prostě řval a řval, i když jsem byla vedle něho. Plnou parou, nejsilněji, jak jen uměl. Bylo jedno, zda byl v postýlce, nebo u mě. Naštestí to ale netrvalo dlouho. Stačilo tak 5 minut řevu, dala jsem mu prso a usnul. Časem jsem vypozorovala, že to zkrátka potřebuje. Že ze sebe potřebuje řevem něco dostat, aby mohl usnout. Možná vám to přijde zvláštní, ale Edwí to tak opravdu měl… a píšu to proto, že je mi jasné, že nejsem jediná. Možná máte také více uplakané miminko a chci vás povzbudit, že je to normální. Některé děti položíte a spí, jiné pláčou.

Edwí zkrátka bez řevu neusnul a i tak bylo třeba jedenáct hodin v noci!

Jak řev přišel, tak naštestí i odešel. Edwí najednou usínal v klidu u kojení. Bohužel to bylo ale stále pěkně pozdě a já jsem jen nechápavě poslouchala, že některé děti chodí spát v osm. Dokonce jsem si i párkrát vyslechla a přečetla, že je to vlastně moje chyba, protože jsem mu nenastavila správný režim. Přece děti chodí spát v osm, tak půjdou spát v osm. Aha, jasně… Takže kde tedy dělám chybu? Zaměřila jsem se na Edwího denní spánky. Edwínek měl stále ještě 2 denní spánky, jeden dopolední (cca okolo 11 – 12:30 hod) a pak odpolední (cca 16 – 17:30) – někdy to bylo dokonce i později. Párkrát jsem mu i zkusila “vzít” jeden spánek (Edwí totiž usíná přes den zásadně v kočárku, takže jsme zkrátka už nešli ven a on neusnul). Bohužel se to ale vůbec neprojevilo na jeho večerním usínání a když se mi ho náhodně podařilo uspat ve 20 hod, probudil se ve 22 hod plný síly a energie! Čekala jsem do půlnoci, než se zas uráčil usnout. Byla jsem z toho zoufalá a přála si, aby měl v osm už noční spánek. Zajímavé je, že ať jsem se to snažila měnit, jak jsem chtěla, Edwí si to stejně vždy udělal podle sebe.

Co se týče režimu, nikdy jsem žádný nenastavovala, ale vždy jsme něco jako režim přirozeně měli.

A tak je to i nyní. Edwí oslavil jeden rok a najednou – úplně přirozeně – přestal mít 2 denní spánky a díky tomu usíná na večerní spánek ve 20 hod. Tak jsem se dočkala i já! Je to už asi 2 týdny, kdy Edwí usíná jako hodinky a já tomu ještě pořád nemůžu uvěřit a jen doufám, že to takto vydrží co nejdéle. A jak vzniklo, že ze 2 spánků začal mít jen jeden? Ještě před měsícem Edwí vstával okolo 9 hod ranní a již okolo 11 hodiny začal zlobit a zívat. Ihned jsem s ním šla na procházku a on během minuty usnul. Odpolední spánek byl něco podobného. Okolo 16 hod začal být pěkně protivný, šli jsme do kočárku a usnul. Říkala jsem si, že pokud mu vezmu jeden spánek, bude neskutečně unavený a také protivný. Jednou ale usnul až kolem poledne a vzbudil se okolo 14 hodiny. Následně jsme pak byli doma a byl v klidu. Celou dobu jsme si hráli, lumpárny samozřejmě dělal, ale nebrečel. Takto vydržel až do 20 hodiny, kdy jsem ho šla uspat a spinkal celou noc (samozřejmě s přestávkami na kojení). Druhý den jsem se něco jako “režim” snažila držet. Dopolední spánek jsem se snažila oddálit, dala jsem mu brzký oběd okolo 11:30 a až poté jsme šli na procházku. Edwí usnul, spinkal zas do 14 hodin a opět jsem ho uspala na večerní spánek ve 20 hodin. Vydržel až do rána. Pokud by mi ale kdykoliv během dne odpadal únavou a usínal za chodu, samozřejmě bych ho dala spát režim “nerežim”. Edwí to ale nemá. Občas si třeba zívne, ale pak je zas “v plné palbě” a divočí 🙂

S dřívějším usínáním samozřejmě přichází i dřívější vstávání.

Edwí předtím vstával okolo 9 hodiny, někdy vydržel spát dokonce až do desíti! Nyní se budí v 7 hodin vyspaný a plný síly, kdyžto já teprve odlepuji oči a nechápavě zírám, kde bere tu energii… Ale jsem ráda. Předtím jsem totiž dopoledne nic nestíhala a když jsme někde potřebovali být na čas, nikdy jsem nestíhala. Teď je to lepší. Ráno si uděláme v klidu snídani a víc toho stihneme.

Ještě jedna věc se změnila. Už neusíná jen u kojení.

Někdy se stane, že ho večer v osm nakojím, ale neusne. Dřív by třeba začal řvát a musela bych ho dát zas na zem a jít si s ním hrát, teď ale vidím, že mu padá hlavička a je unavený. Začne se po mě válet a i když občas nechce spát a kňourá, hladím ho, pusinkuji, lehnu si vedle něj a dělám, že spím. Důležité je, abych byla naprosto v klidu a on to ze mě cítil. Aby cítil, že je v bezpečí a může usnout. Edwí je hodně kontaktní miminko, tudíž vyžaduje při usínání společnost. A já mu jí ráda dělám. Za pár let už mě nebude potřebovat, tak si to teď užívám a jsem vděčná, že mám takového “mazla”. Mazlení někdy trvá i půl hodiny, pak na mě usne. Chvíli vždy počkám, dokud nemá tvrdý spánek a poté ho přendám do jeho postýlky. Zapnu chůvičku a odcházím. Ráno se pak budí vedle mě a v jiné místnosti, ale o tom vám napíšu zas třeba někdy jindy 🙂

Doufám, že se vám článek o našem usínání líbil a že třeba někomu z vás pomůže. Myslete na to, že každé miminko je jiné a co funguje vaší kamarádce, neznamená, že bude fungovat i vám.

S láskou, Simi