Každé dítě je jiné a nelze určit, kdy je ten správný čas posazovat ho na nočník. Já bych doporučila začít kolem 18. měsíce dítěte, ale podle názoru okolí (hlavně podle generace našich maminek) už byste dítě měli mít dávno odplenkované 🙂 . Edwí v začátcích naprosto netušil, co po něm chci. Netlačila jsem na něj, jen jsme to zkoušeli. Když jsem viděla, že to je zbytečné, nechala jsem toho a zkusila zas třeba za čtvrt roku. Nehrotila jsem to.

Nervová soustava dítěte musí dozrát.

Z podmíněného reflexního vylučování se vědomé vylučování a ovládání svěračů dostane pod kontrolu center v mozkové kůře mezi 18. – 24. měsícem dítěte.

Časté doporučení je, že máte dítě odplenkovat v létě. Děti běhají jen v kraťasech (nebo nahaté) a pokud se stane nehoda venku na trávě, nic se neděje. Přišlo léto a Edwínkovi byly 2 roky a pár měsíců. Teď je náš čas! Jdeme na to. Byla jsem rozhodnutá odplenkovat. Edwí chodil venku bez plenky a potřebovala jsem ho naučit, jak se čůrá na travičku. Aby viděl, co to vlastně je a odkud to teče. Edwí ale nechtěl. Vykonal potřebu až tehdy, kdy po delší době dostal plenku. Z nějakého důvodu se nechtěl vyčůrat ani do vany. Prostě ne, čekal, až dostane plenu. A já nedokázala být matka tyranka a celý den mu plenu nedat, protože on by prostě nemočil.

Skončilo léto a já jsem jako matka zklamala.

Ani ne tak sebe, jako své okolí. Protože takhle velké dítě (Edwí byl na svůj věk vždycky větší a vypadal skoro na 4 roky) už má být přece dávno BEZ PLENY!

V zimě jsem to zas nárazově zkoušela, ale stále bez úspěchu. Chtěla jsem Edwínka odměňovat nálepkou s Tlapkovou patrolou za každé vyčůrání, ale nefungovalo to. Bylo těžké nepropadat panice. Ale pak jsem se zas uklidnila, že příští léto už to dáme. Nedali 😀 . Ale to předbíhám. Já se zas namotivovaně rozhodla a vzala plenu. Ze začátku to vypadalo slibně. Koupili jsme nový splachující nočník – taková zmenšenina klasického záchodu. To se Edwínkovi moc líbilo a chodil neustále splachovat. První den byla asi jen jedna nebo 2 nehody. Vždy jsme úspěch náležitě odměnili jásajícím potleskem. Edwí byl šťastný a vypadalo to, že jsme na dobré cestě. Druhý den byl také úspěšný.

Třetí den se něco změnilo. Ráno vstal a už se nechtěl do nočníku vyčůrat.

Já ho motivovala, prosila, přemlouvala. Slibovala odměnu, ale bez úspěchu. Přišla další porážka a návrat k plenkám. Od té doby Edwí na plenkách strašně lpěl. Jako by se bál, že mu je zas vezmu. Léto končilo a my to dopracovali do fáze, že Edwí bez plenky vydržel nečůrat. Bohužel nečůral tak dlouho, dokud tu plenu nedostal – klidně půl dne. Ano, i to jsme zkusili a to už bylo opravdu nebezpečné.

Pravidelné vyprazdňování je velmi důležité. Pokud dítě dlouho nečůrá, může skončit i v nemocnici.

V září přišel nástup do školky, ve které samozřejmě musel být už odplenkovaný. Dávala jsem ho tam v naději, že když uvidí ostatní děti čůrat na záchod, bude chtít také. Chodil na 3 hodiny dopoledne a celou dobu vydržel nečůrat. Neměl tam ani jednu nehodu. Prostě radši nečůral, i když mu to paní učitelka vždy nabízela. Po pár týdnech přišla změna. Edwí se ve školce poprvé počůral. Vzala jsem to jako pozitivní věc, že už se nebojí vyčůrat bez plenky a začala ho zas motivovat na nočník. Hned mu to sepnulo.

Od té chvíle začal pravidelně čůrat na nočník a nehod bylo minimálně.

Po pár měsících se teprve odhodlal a začal čůrat i venku na kytičky. Strašně dlouho trvalo, než se vyčůral i ve vaně. Dlouho si myslel, že musí čůrat jen do nočníku. Lukáš mu pak ukázal, že může načůrat do kýble a to ho zaujalo. Od té doby je zábava chodit čůrat i mimo nočník 🙂 .

Plenku dostával pouze na noc a na stolici. A tam začal další boj.

Nechtěl kakat jinak než do plenky.

Dospělo to do fáze, že nechtěl kakat už vůbec. Zatlačoval to a bál se potřebu vykonat. Skončili jsme s tím u dětské doktorky a ta Edwínkovi předepsala poměrně silné projímadlo. Tvrdila mi, že ho mám dávat 3 měsíce. Dali jsme ho jednou, aby se vyprázdnil. A pak jsem nakoupila švestkovo-hruškové přesnídávky. Edwí sice již skleničky s přesnídávkami nejedl, ale naštěstí se mi ho povedlo přemluvit (nakrmila jsem ho já). Každý den dostal minimálně jednu – pokud se nevykakal, pak jsem mu dala klidně i 2 nebo 3. A zabralo to. Začal chodit pravidelně každý den na nočník.

Udělali jsme z toho zvyk, že za každé hovínko dostal čokoládu. Když nekakal, nebyla čokoláda.

Dnes už z toho má zvyk, že každý večer jde kakat. A dokonce už ho za to nemusím odměnit ani čokoládou.

P.S.: Měli jsme samozřejmě i shit příhody, které byly masakr, ale tam nebudu zacházet do detailů :).

Co z toho plyne a co jsou má doporučení?

• Netlačte na dítě. Netrestejte ho za nehody. Každé dítě má svůj čas a jednou k tomu dozraje. I když to může trvat déle, než vám tvrdí okolí.
• Odměňujte dítě. Klidně i čokoládou. Ta čokoláda časem přestane být nutnost, ale zvyk chodit na pravidelnou stolici zůstane.
• Plenka na noc je normální až do 4-5 let věku dítěte.
• Hlavní je se z toho nepos*at! A nebo vlastně jo, ideálně každý den 😀

Přeji pevné nervy a úspěšné odplenkování!

Simi