Být offline je luxus, který neznám

Těžce se mi to přiznává a ještě hůře píše. Jsem neustále online. Sociální sítě (převážně Instagram) kontroluji takřka nonstop a bezmyšlenkovitě sahám po telefonu kdykoliv mám volnou chvilku. Online svět mě doslova pohltil. Nevědomky mám telefon pořád v ruce a abych ho odložila, musím si to uvědomit. Přála bych si, aby to bylo naopak. Abych si uvědomila, že se musím podívat na telefon a né, že ho mám dát stranou. Jediná záchrana pro mě je, když jsem s lidmi a bavíme se. Telefon mám většinou v tašce a raději ho ani nevyndavám. Sama vím, jak moc je otravné, když jste s někým venku a on se neustále dívá do telefonu. Také mám chvilky s Edwínkem, kdy si hrajeme nebo se mazlíme a to se samozřejmě do telefonu nedívám. Nebo když si povídáme s Lukášem u večere. Snažím se věnovat plnou pozornost lidem, na kterých mi záleží, ale občas k tomu telefonu zkrátka zklouznu a vůbec si to neuvědomím.

Sociální sítě jsou mé hobby. Baví mě fotit, upravovat fotky, psát popisky, natáčet videa atd. Miluji interakci s vámi. Sdílení mého života se stalo mojí součástí a nedokážu si představit, že by mi to někdo vzal. Ten pocit, kdy se můžete z něčeho veřejně vymluvit nebo vypsat, je k nezaplacení. Ať už je to cokoliv, vždy se mi uleví a vím, že v tom nejsem sama. Starost se stává poloviční a radost se stává dvojnásobnou. Proto mě to tolik pohlcuje a žiju online, i když vlastně online nejsem. Asi většina influencerů mi dá teď za pravdu. Když zrovna nejsme online, jsme online alespoň v myšlenkách. Neustále řešíme, co bychom mohli vyfotit, natočit a dát na naše sítě. O čem budeme psát, s čím novým přijdeme, co by bylo hezké… Na věci a místa se díváme úplně jinak. Okem fotoaparátu. Řešíme, zda by to bylo hezké na fotce, zda by to dostalo hodně liků, případně jaký popisek bychom k tomu dali. Člověk nemá na chvíli klid a sociální sítě ho pohlcují i v realitě. To mě na tom děsí.

V posledních několika dnech se stalo pár událostí, které mě donutily zamyslet se. Zamyslet se nad tím vším a změnit to. Měla jsem “AHA” moment a zjistila jsem, že pokud si chci zachovat sama sebe, takto to dál nejde. Naservírovala jsem si “online detox” a nechci teď pár dní nic přidávat. Původně jsem myslela, že se na Instagram nebudu vůbec dívat, to už jsem ale dnes několikrát porušila. Zvyk je železná košile. Bohužel. Navíc jsem se přistihla, že už jsem několikrát začala natáčet něco na Instastories a pak jsem se jen zarazila a nedala to tam. A teď dokonce píšu tento článek! Zase online. Ale potřebuji se z toho vypsat a uvědomit si, jak moc v tom plavu a jak moc to musím změnit. Toto je moje potřeba sebereflexe a pokud je tu někdo, kdo to vnímá podobně, ráda se stanu inspirací k “online detoxu”. Je to potřeba. Jednou za čas. Možná častěji, než si myslíme.

Mým “Instagramem” je nyní kniha. Veškerý můj volný čas (se semiměsíčním miminkem ho moc není) věnuji čtení. Kniha Jóga pro skutečný život – metoda kundalini přišla v pravý čas, kdy ji nejvíce potřebuji. Cítím, že se musím navrátit k meditaci a začít si čistit hlavu. Od všeho toho “jak by to vypadalo v online světě” a být chvíli tady a teď. S miminkem je to samozřejmě o to těžší, jelikož volných chvil moc není, ale najdou se. I kdyby to mělo být jen pět minut denně. Někde jsem četla krásné moudro: “Každý člověk by měl meditovat půl hodiny denně, s vyjímkou lidí, kteří nemají čas a jsou neustále zaneprázdnění. Ti by měli meditovat celou hodinu.” To vystihuje asi vše 🙂 Kundalini je neskutečně zajímavá technika, ale o tom vám napíšu zas příště, protože teď už si jdu číst…

S láskou, Simi