Čím jsme si s Lukášem prošli…

V posledních dnech se hodně upínám k soutěži Maminka roku. Potřebuji odvést myšlenky od něčeho, čím jsme si s Lukášem nedávno prošli a nebylo to zrovna lehké. Lukáš měl už delší čas zdravotní problémy a nakonec to vyústilo v operaci, kterou musel podstoupit. Zprvu se to zdálo být jako standartní zákrok, ale bohužel to bylo těžší, než jsme si oba dokázali představit. Pro Lukáše neskutečnou bolestí, pro mě bolestí psychickou. Když jsem viděla, jak trpí, bylo mi do breku. Váš silný chlap, který má potetovanou celou paži a jen tak něco ho nerozhází, trpěl jako pes. A vy tomu jen přihlížíte a každé ráno se modlíte, ať už mu je lépe. Snažíte se mu pomoci, ale víte, že jste bezmocní.

Už vím, jak se asi Lukáš cítil, když mě sledoval při porodu a nemohl mi pomoci.

Když trpí váš blízký, je to nepopsatelný pocit. Samozřejmě že se to nedá srovnávat s pocitem člověka, který bolest fyzicky cítí, ale i tak je to strašlivé. To vám poví asi každý, kdo se stará o nemocné lidi.

Lukáš byl na operaci v úterý. Ve středu byl na kontrole. Rána vypadala hodně otekle, ale říkala jsem si, že to je asi normální a že se to bude každým dnem zlepšovat. Musí. Ve čtvrtek jen tiše trpěl a vypadalo to hodně zle. Na další kontrolu měl jít až v úterý. Byl pátek ráno a když se to nelepšilo (naopak zhoršovalo), donutila jsem ho jít znovu k lékaři. Nedovedla jsem si představit, že bych s ním takto přečkala celý víkend. Díky Bohu, že jsme šli! Sestřička nám řekla, že má Lukáš krevní sraženinu a díky tomu to tam bylo zaškrcené (nějak takhle to popsala). Lukáš u doktora sice opět neskutečně trpěl, ale následně se mu ulevilo. Přes víkend byla rána znovu oteklá, ale už né tolik. V úterý se kontrola u doktora opakovala.

Bolest jako… Navíc byl Lukáš na dně i psychicky a já musela být ta silná.

To byl den, kdy jsem vám na Instastories říkala, že si něčím procházíme a je to těžké. V tu chvíli jste mě zahrnuli nespočet zprávami, že na nás myslíte a přejete hodně zdraví, za což vám neskutečně děkuji! Vím, že bych si tyto soukromé věci měla nechávat pro sebe a nešířit to veřejně, ale když já toho nejsem schopná. Sdílím s vámi svůj život, to dobré i to zlé. Moc ráda vám říkám pozitivní zprávy, protože mám pak dvojnásobnou radost. A naopak s vámi sdílím i to zlé.

Díky vám mám pocit, že na to nejsem sama a moje starost se stává poloviční.

Netroufám si tvrdit, že je to nyní už dobré, ale pevně věřím, že jsme z nejhoršího venku. Lukáš už se cítí lépe a už dělá zas ty svoje vtípky, takže je “zpět”. Pokud ve vašem životě procházíte něčím podobným, posílám vám spoustu síly a energie, ať je to zas brzy lepší. Život je jako sinusoida – jednou jste dole a jednou nahoře. Pokud jste právě nahoře, užívejte si to a buďte vděční. Až přijde to těžké období, buďte silní a věřte, že čas vše zahojí a bude brzy lépe.

S láskou, Simi