Přenášení v těhotenství

Každé ráno se budím otrávená a se špatnou náladou. Zaprvé mě vzbudí sousedi svým hlasitým rádiem v 6 hod (to by bylo na samostatný román nebo spíše psychologický thriller), a zadruhé si vždy uvědomím, že během noci to ještě nepřišlo.

TO, na co čekám už téměř celý měsíc…

V těhotenství je to opravdu nevyzpytatelné – nejdříve se člověk bojí, že porodí příliš brzy, a následně když už je připraven (jak s výbavičkou tak i psychicky), nic se neděje. Malému je v bříšku zkrátka dobře a né a né vylézt na svět.

Včera jsem byla na kontrole v porodnici a pan doktor mi řekl, že už si mě tam na základě výsledků monitoru možná nechají, ale nakonec byly druhé výsledky v pořádku a poslali mě zas domů. Vzhledem k tomu, že nepociťuji žádné kontrakce, asi by zaskočilo kdybych tam už zůstala, ale na druhou stranu by se už alespoň NĚCO dělo..

Moje nálada na tom není zrovna nejlépe, v poslední době převažují spíše ty otravné a protivné dny, kdy už se mi nic nechce a jen čekám. A tím jak čekám na to neustále myslím a to mi zrovna moc neprospívá. Před pár dny jsem již propadla panice a vyzkoušela snad úplně všechno, co mi kdo radil na přirozené vyvolání porodu.

Dokonce jsem si udělala jeden šílený lektvar – 12ks hřebíčku, malý zázvor a celou skořici zalít 1 litrem horké vody a nechat louhovat. Prý zaručený recept na přivolání porodu.

Pila jsem ho 3 dny a stejně nic.

Včera jsem se ptala porodní asistenky, zda tomu můžu nějak pomoci a nebo je to opravdu jen čistě na miminku, a ta mi poradila, že nejlépe funguje červené víno a sex.

Nejhorší na tom všem jsou telefonáty a zprávy od okolí ve stylu “Tak co?”, nacož musíte odpovídat “Tak nic.” Vím že to všichni myslí dobře a jsou samozřejmě zvědaví, kdy už to bude, ale věřte mi že to těhotné ženě na psychice moc nepřidává.

Jediné světlé vyhlídky jsou v tom, že to takhle nebude napořád.

Přenášet vás nechají maximálně 10 dní, poté následuje tzv. “vyvolávačka”, což není nic příjemného. Tělo prý není samo připravené na porod a díky umělému vyvolání bývá průběh porodu bolestivější. Paráda, mám se na co těšit…

Nezbývá než se připravit a smířit se vším, co přijde. Jak jsem si již dokázala, porod je jedna z věcí, kterou nelze moc ovlivnit, a tudíž nemá smysl se tím trápit. Pokusím se být v klidu (jak mi všichni radí) a myslet na to, že tak či tak s námi Edwík už brzy bude.

Pokud jste na tom někdo stejně jako já tak vám přeji hodně štěstí a ideálně přirozený a hladký porod. S láskou Simi