Bordel ve skříni = bordel v hlavě?!

S očekáváním miminka začínám čím dál více řešit, jak uspořádáme náš byt abychom se tu všichni vešli. V chodbě máme sice obrovskou vestavěnou skříň, ve které je mnoho místa, ale v tuto chvíli tam máme převážně jen bordel. Znáte to, člověk schovává prázdné krabice od produktů – co kdyby se náhodou pokazily a bylo je potřeba reklamovat, nebo tam máme věci, které sice již léta nevyužíváme ale je nám líto je vyhodit. To se nyní musí změnit. Potřebujeme místo na věci pro miminko a tak to nutně musíme zorganizovat.

Celý víkend trávíme uklízením a vyhazováním věcí. A víte co? Je to tak osvěžující pocit, že bychom to měli dělat častěji. Zvlášť teď před Vánoci rozhodně není na škodu udělat si takový generální úklid a vyházet vše nepotřebné. Uleví se nejen vašim skříním, ale i vám. Ačkoliv se to nezdá, je to skvělá terapie jak se zbavit minulosti a otevřít se přítomnosti a budoucnosti. Já osobně to mám většinou tak, že mi nějaký předmět ve skříni leží několik let, vůbec ho nevyužívám, ale přijde mi škoda ho vyhodit. Pak se najednou naštvu, vyhodím ho a po čase zjistím, že bych ho potřebovala. Sice jsem pak naštvaná že jsem ho vyhodila, ale otázkou je, zda kdybych ho měla stále ve skříni jestli bych ho potřebovala. Možná totiž vyhození předmětu způsobí, že ho najednou potřebujete a začnete se té dané činnosti opět věnovat. Může se jednat o hudební nástroj, cvičební náčiní či něco podobného. Když to máme stále ve skříni, máme pocit že tuto činnost děláme, ale jakmile to tam není, najednou nám to v našem životě chybí a chceme to zpět.

Občas jsem v nějakém dokumentu zahlédla, jak někteří lidé žijí zavalení věcmi a neustále něco hromadí. Prý je to považováno za závislost a nemoc.

Proč máme takovou potřebu obklopovat se věcmi, které ke svému životu vlastně nepotřebujeme?

V tomto směru mám poměrně ráda minimalismus, člověk dokáže vyžít s minimem věcí, na druhou stranu proč si vše odpírat když okolo nás existují tak skvělé produkty, které nám usnadňují život.

Kdysi jsem se bála cokoliv vyhodit a dopadalo to tak, že jsem pak ještě ve svých 20-ti letech měla oblečení, které jsem nosila ve 14-ti letech… Pak přišel zlom a vše jsem vyházela a víte co? Opravdu se mi ulevilo. Věci jsou spojené s naší minulostí a tu je občas potřeba trochu pročistit. Nemám nic proti tomu pokud má člověk starožitnou věc, která má pro něj obrovskou hodnotu a nechce se s ní rozloučit, ale těchto věcí bychom měli mít ve svém životě minimum. Na zbytku věcí bychom měli být nezávislí. Nikdy totiž nevíte, kdy o tyto věci přijdete…

Moje rada na závěr zní – jednou za čas si udělejte pořádek nejen v hlavě, ale také u vás doma. Uvidíte, že to pro vás bude osvobozující pocit!  S láskou Simi